Přes dvacet let jsem byl součástí ozbrojených sil České a Československé republiky. Ač jsem měl blízko k vzdušným silám, nedovolil bych si vyjadřovat se k jejich problematice. Proto jsem osobně shromáždil názory špičkových pilotů a leteckých inspektorů v této oblasti, přičemž mnozí z nich sloužili na vysokých až nejvyšších velitelských funkcích našeho letectva. Expertní vyjádření čerpám od těch nejzkušenějších, a nikoliv od různých Visingrů, kteří v životě neseděli v kokpitu letadla ani neviseli na padáku.

Když se někdy v roce 2010 přehnala nad Českem katastrofa v podobě náměstka, později úřednického ministra obrany MUDr. Bartáka, říkal jsem si, že horší už to být nemůže, ale vidím, jak hluboce jsem se mýlil. Špatná rozhodnutí střídají ještě horší, zejména v poslední době, a celkově vše směřuje k naprostému bankrotu obranného rozpočtu, který povede k neschopnosti bránit vlastní území. Můžeme si položit otázku, zda je to skrytý záměr, nebo dokonce cíl? Ten cíl, který byl nastartován za éry prezidenta Havla, a poté jeho pohůnka, ministra obrany Alexandra Vondry, který měl jedinou kvalifikaci na tuto funkci – disident.