Vladimír Wolf: Odhalení skutečných příčin krize české pravoslavné církve

„Zneužívání svátostných tajin k vydírání, tolerování sexuálních zvráceností bývalého metropolity a arcibiskupa pražského Kryštofa, chamtivost, lež, morální úpadek – to je situace, ze které bolí srdce“, svěřují se duchovní a pravoslavní věřící, s nimiž jsme měli možnost hovořit. Jsou to Češi, Rusíni, Ukrajinci, Rusové, Moldavané, Romové,Srbové, Gruzíni, Bulhaři... Jsou mezi nimi profesionální novináři, vysokoškolští pedagogové, umělci, architekti, studenti, živnostníci i zaměstnanci – lidé, pro které se Česká republika stala novým domovem, i ti, kteří přijeli teprve nedávno a v místní pravoslavné církvi, chtěli najít duchovní oporu.

Totální ignorance ústavy pravoslavné církve, znemožnění činnosti výkonného orgánu církve tj. eparchiální rady, nerespektování rozhodnutí eparchiálního sněmu, překrucování kánonů církve, tedy naprosto nepravoslavné a svévolné rozhodování arcibiskupa Michala... Když byla nedávno do Prahy přivezena ikona s ostatky sv. Matrony Moskevské, věřící byli šokováni, že neměl odvahu se jí poklonit. Některé kněze to však nepřekvapilo. „Nedodržuje přísahu, lhal nám jen proto, abychom za něho hlasovali“ – tak by se dalo do jedné věty shrnout to, co dnes trápí více než polovinu duchovních a někdejších laických delegátů, kteří Michala Dandára zvolili pražským arcibiskupem. Krátce po intronizaci se nově zvolený arcibiskup k velkému překvapení svých voličů obklopil spolupracovníky odstoupivšího arcibiskupa Kryštofa. Ten podle názoru mnohých Michalovi Dandárovi nejen radí, ale ve skutečnosti dál církev ovládá. Nasvědčuje tomu řada podivných rozhodnutí Michala Dandára. Odvolal řádně zvoleného ředitele eparchie a bez souhlasu eparchiální rady jmenoval do funkce Kryštofova člověka, prot. J. Nováka, který je vyšetřován pro manipulace s vyšší částkou církevních peněz z pronájmu. Podle trestního oznámení je měl nasměrovat na účet, který při předávání funkce zamlčel. Zjistilo se, že dispoziční právo k účtu má Radim Pulec, tedy arcibiskup Kryštof a žena, která byla označena jako jedna z jeho údajných milenek.

Arcibiskup Michal také bez souhlasu eparchiální rady, rady církevních obcí, ignorujíc názor věřících daných obcí, přistoupil k výměně duchovních správců v nejbohatších pražských chrámech. Podpora duchovních, kteří nerespektují ani zákonné normy České republiky a často ani neznají češtinu, věnují se kšeftaření - a naopak pronásledování, trestání a snaha zbavit se úplně zkušených, vzdělaných, duchovních, kteří příkladně pečují o věřící – tak se dá stručně shrnout stav personalistiky pražského arcibiskupa Michala. Jsme církví, s.r.o., kde byl „zprivatizován i oltář“, konstatuje smutně jedna z českých věřících, která přijela křest teprve před 2 lety a jejíž identitu redakce zná. Naráží na skutečnost, že některým duchovním arcibiskup Michal nežehná – tedy jinými slovy zakazuje pomáhat v průběhu týdne sloužit v pražských chrámech. Na Moravě byly z kláštera vyhozeny rumunské mnišky, z kterých se ze dne na den staly bezdomovkyně. Také byli z církve propuštěni duchovní, kteří respektovaly příkazy posvátného synodu v takzvaném období krize...

Ale zkusme se vrátit na začátek krize a odhalit její skutečné kořeny. To, že v čele česko-slovenské autokefální církve stojí arcipastýř, který své hodnosti není hoden, se poprvé provalilo v dubnu 2013. Česká komerční televize TV NOVA v hlavním zpravodajství odvysílala zprávu o údajných nemanželských dětech a mnohočetných sexuálních vztazích tehdejšího nejvyššího představitele místní autokefální (samostatné) Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku arcibiskupa Kryštofa/ Radima Pulce. Pod tlakem médií se tak náhle ocitl celý posvátný synod církve, kterému byla současně doručena kanonická stížnost manželky pravoslavného kněze, jež v TV NOVA promluvila.

Odhalila pravdu o sexuálním nátlaku a rozvratu vlastní rodiny. Současně synod obdržel další svědectví, včetně konkrétních jmen dalších údajných „arcibiskupských“ dětí včetně jmen matek. Začalo vycházet na povrch, že už v minulosti se arcibiskup Kryštof měl sexuálně stýkat se ženami a rozvrátit další kněžská manželství. K sexu měl dokonce nutit i ženy s mnišskými sliby. (Pro úplnost uvádíme, že výpověď jedné z nich, která si nepřála být jmenována, ale jejíž identitu redakce zná, nám tuto skutečnost nyní potvrdila.) Za pozornost stojí také skutečnost, že k jeho blízkým spolupracovníkům patřil i později za sexuální násilí odsouzený MUDr. Barták, s nímž založil společnost Ikonostas, s.r.o. Mnohočetné sexuální vztahy nejvyššího představitele církve nemohly vyjít najevo, protože ženám přikázal, aby se zpovídaly pouze u něho....

Posvátný synod vyzval obviněného arcibiskupa a údajné matky dětí, aby tím nejjednodušším způsobem prokázali pravdu a vyvrátili vznesená obvinění, a to testy DNA. To však do dnešního dne prokázáno nebylo. Arcibiskup Kryštof přísahal na Evangelium, že je zcela nevinný. Vyšetřování bylo zastaveno, protože posvátný synod s jistou úlevou přijal rezignaci arcibiskupa Kryštofa. Ten ve svém prohlášení napsal, že zbytek života chce strávit v monastýru, který mu posvátný synod určí... a odešel do Těšova. Zájem hlavních médií tak opadl.

Ještě nezaschl inkoust na podpisu dobrovolné rezignace a již se rozběhla akce „za návrat arcibiskupa Kryštofa“. O tom, kdo ji řídil, dnes již není pochyb. Stovkám, zejména ruskojazyčných věřících, bylo sdělováno, že mladí ambiciózní biskupové chtějí ovládnout církevní peníze, že veškerá obvinění jsou smyšlená a věřící se mají účastnit akcí na podporu neviny vladyky Kryštofa a podepisovat petice za jeho návrat. Nejhorlivěji však pracovala „akční jednotka žen“, které za někdejším arcibiskupem dojížděly pravidelně do vzdáleného monastýru. Nejaktivnější mezi nimi byla jeho někdejší stálá poradkyně, společnice, která ho provázela na zahraniční cesty a s níž trávil dokonce i společné dovolené: Taťána Střelcová. Ta přesvědčila hlavní svědkyni paní X.R., aby nevystavovala církev hanbě a napsala prohlášení, že šlo „jen“ o blízký duchovní vztah.

Současně byla na sociálních sítích a internetu spuštěna lavina pomluv, v nichž byli ostatní biskupové očerňováni a zcela kompromitováni v očích věřících. Mediálně nezkušení a celou situací zaskočení biskupové se opravdu nedokázali účinně bránit. Radim Pulec totiž dokázal svými sugestologickými schopnostmi doslova obalamutit celou řadu lidí, kteří mu skutečně věřili a prosazovali jeho návrat.

Jedním z organizátorů tehdejší petice za "návrat vladyky Kryštofa" byl vysokoškolský pedagog doc. V. Merunka, který nám k tomu řekl: „Byl jsem hrubým způsobem manipulován. Pan Pulec (to je občanské jméno arcibiskupa Kryštofa) naši petici řídil, radil nám, scházeli jsme se dokonce také v zahraničí v Řecku a hodně spolu telefonovali. Ale když jsme připravili jeho interview v tisku, tak uvedl, že nás nezná a že si petici nikdy nepřál. Toto udělal několikrát. Nakonec se kvůli němu rozhádali biskupové v synodu (rada pravoslavné církve) a vzájemně se vylučovali z církve, až do věci musel zasáhnout Cařihradský patriarchát. Postupem času jsem se přesvědčil, že pan Pulec rafinovaně poštvává lidi proti sobě. Byly to například pomluvy o různých duchovních včetně biskupů, které jsem později sám osobně poznal a zjistil, že to je jinak. Pan Pulec sice z vedení pravoslavné církve z vlastní vůle odstoupil kvůli skandálu s porušením celibátu, čímž se mu podařilo se vyhnout církevnímu soudu, ale stále v ní má velký vliv, slouží v různých chrámech doma i v zahraničí, zpovídá a křtí, přestože je oficiálně jen na pozici mnicha doživotně umístěného do kláštera v Těšově u Chebu. Vybudoval si okolo sebe skupinu svých věrných, kteří v něm vidí inkarnaci samotného Boha a jsou pro něj ochotní udělat cokoliv. Píší mu knihy, připravují dokumentaci různých projektů, píší falešná svědectví, a pevně věří v jeho nevinu ve věci dodnes nesouzených sexuálních obvinění. Když jsem se na tom odmítl podílet a nechtěl psát bláznivé texty jménem jakoby široké mezinárodní veřejnosti, jeho věrní spustili hon na čarodějnice, byl jsem prohlášen za zrádce, fašistu, agenta NWO, vedoucího jakési nebezpečné protislovanské skupiny a obřadně vyhozen z jednoho zájmového spolku, který pan Pulec využívá.“

Je pochopitelné, že za této situace následovala dvouletá krize, během které bylo obtížné zvolit nového metropolitu, nového pražského arcibiskupa. Tím se nakonec stal Michal Dandár. Vzápětí se však začaly objevovat první pochybnosti o jeho rozvodu a mnišství. Zdrcující fakta uveřejnil např. článek Pravda, z které mrazí na slovenském serveru www.pravoslavnyspravodaj.eu (pod slovenským textem naleznete i ruský překlad), který si lze přečíst zde.

S postupem času, kdy se začalo prosazovat v praxi nové arcibiskupské Michalovo samoděržaví, se začínaly ozývat hlasy, že za vladyky Kryštofa by k takovým věcem nemohko docházet... V paní X.R. se hnulo svědomí a rozhodla se celou situaci, jak arcibiskup Kryštof ve skutečnosti zneužíval svého postavení, jak si vynucoval sex, zneužíval i svátostné tajiny, popsat v otevřené zpovědi jejíž záznam s ruskými titulky si můžete prohlédnout zde.

Současný zoufalý stav vede k tomu, že i pamětníci církve začínají přinášet svá svědectví a na veřejnost se dostávají dokonce interní doklady duchovního soudu i utajené zápisy posvátného synodu. Veřejnost se dozvídá , jaká je prehistorie původně ženatého kněze Radima Pulce, který později přijal mnišské jméno Kryštof, nebo jak byla zmanipulována jeho volba na pražského arcibiskupa...

Zde: www.katakomby.net

Na veřejnost prosakuje stále více a více informací o emeritním arcibiskupovi Kryštofovi a jeho podivné arcipastýřské péči, vyvstvávají otázky: proč za celá léta není v ČR jediná česká mniška a proč ta, která mnišství přijala pak náhle odložila mnišský hábit? Proč nepečoval o výchovu českých duchovních? Proč se projevil nedostatek vhodných kandidátů na biskupy? A proč má stále silný „funklub“, který bude podporovat svého arcibiskupa za jakékoliv situace a navzdory jakýmkoliv důkazům?

Na obranu neviny arcibiskupa Kryštofanyní vystoupila „Mezinárodní organizace Všeslovanský výbor“. Její předseda JUDR. Zdeněk Opatřil (1944) o sobě tvrdí, že je kozácký plukovník a předseda této organizace, která údajně sdružuje slovanské vlastnenecké spolky. Do této funkce byl údajně jmenován na XII.všeslovanském sjezdu, který neberou vážně ani ruské sdělovací prostředky.

Ve skutečnosti, byl Z.Opatřil členem Slovanského výboru České republiky, který v roce 2008 po neshodách opustil a za podpory vladyky Kryštofa začal zakládat nové, na tradičních spolcích parazitující organizace.

Dalším blízkým spolupracovníkem Radima Pulce/ někdejšího arcibiskupa Kryštofa je také Sergej Konstantinovič Komkov, který vystupuje jako doktor filozofických, pedagogických véd a doktor práv, profesor a akademik řady akademií, zejména Mezinárodní akademie San Marino a Evropská akademie informatizace v Belgii. Tvrdí, že jeho tituly jsou uznány po celé Evropě. Univerzita Karlova v Praze však jeho tituly nikdy nenostrifikovala. V odpovědi na náš dotaz univerzita uvádí, že Komkovem uvedené instituce ani nejsou na seznamech akreditovaných vzdělávacích institucí... Ačkoliv se vydává za pravověrného křesťana, současně propaguje Moonovu sektu v Rusku. Většinou se však zdržuje a podniká v ČR, kde S.K. Komkov vydává nacionalisticky štvavé internetové zpravodajství v ruštině – tento portál celé měsíce hustí do hlav čtenářů žijících v ČR i zahraničí různé polopravdy i vyslovené lži. Z analýzy textů jednotlivých článků a po ověření, jak se věci mají ve skutečnosti, z dalších souvisejících informací, lze odvodit,koho tento server propaguje a komu slouží. Pochvalně píše vždy o neprávem odvolaném arcibiskupovi Kryštofovi a také „vysvětluje“ správné kroky, myšlenky a postoje arcibiskupa Michala. Přesvědčit pravoslavné věřící se jim však daří čím dál tím méně.

O skutečném rozhořčení a názorech věřících svědčí videozáznam Zpráva o stavu pražské eparchie z 27.2.2016.

Z výpovědí, které tu slyšíme, je patrné, jak duchovenstvo manipuluje s interpretací kánonů i ústavy místní církve. Věřící napsali své obavy i na transparent: ruce pryč od církevních peněz. Záznam svédčí o tom, že na sněm byli pozváni nelegitimně zvolení laici a ruskojazyčným věřícím bylo lživě tvrzeno, že i český biskup, svatý mučedník 20.století a obnovitel cyrilometodějské tradice pravoslaví v Čechcách, biskup Gorazd si delegáty vybíral sám. Nejpozoruhodnější je ale závěr celého videa: arcibiskup se s věřícími nesetká, namísto tohp je povolána policie, aby modlitby zpívající pravoslavný lid vyvedla od chrámu, kde se koná sněm. „Tito k nám nepatří“, říká policistům prot. J.Novák, pověřený ředitel eparchie, o němž jsme se již zmínili výše. Sněm měl zvolit novou eparchiální radu, která by „vše odkývala“ , to se však navzdory všemožnému nátlaku a manipulacím nestalo. Sněm potvrdil eparchiální radu ve stávajícím složení, potvrdil, že její mandát neskončil. Od února uplynuly další 3 mésíce a arcibiskup Michal dosud eparchiální radu nesvolal a nadále rozhoduje zcela sám o personálních otázkách i milionových náhradách, které získala církev od českého státu v tzv.restitučních náhradách.

A o ty asi jde víc, než o zoufalé duše věřících. Kdo a proč potřebuje církevní peníze, začíná být pomalu jasné... Celá situace je natolik vážná, že se jí budeme podrobně věnovat a zjistíme pro vás další fakta.