Některé sdělovací prostředky přinesly zprávu o údajně utajeném setkání, která jsou v jiných případech standardními způsoby sdělována příslušnými, k tomu určenými orgány státní správy i samosprávy. Již před týdnem se totiž sešel hejtman Ústeckého kraje za KSČM O. Bubeníček s velvyslancem KLDR. Pracovník kanceláře hejtmana tuto informaci potvrdil, až na dotaz médií. V jiných případech se tak děje bezprostředně po akci a většinou ještě před ní, aby byla náležitě mediálně zhodnocena ve „prospěch“ nejen příslušného diplomatického zastoupení v ČR, ale i lidí z vedení krajů. Obě strany totiž mají společný cíl - vykáží aktivity v mezinárodní spolupráci, kterou mají rovněž mimo jiné v kompetenci. Autorem základní zprávy je (jak jinak, že?) redaktor Deníku.cz F. Roček specializující se údajně na podobně „slušně placené informování na zakázku“, snad ve službách jistého zákonodárce za Ústecký kraj. V tomto případě, však se ani nemusel mnoho snažit, protože to dostal díky chování od vedení kraje, resp. nepříliš loajálních úředníků tzv. na talíři. Zmíněný redaktor nemohl nechat mimo hru, naopak je do ní vtáhnout, tedy „odborníky na mezinárodní politiku a diplomacii na slovo vzaté“ z politického hnutí Severočeši.cz - pány krajské zastupitele B. Schwarze a senátora Doubravu, který navíc stejně jako já, má zřejmě ještě dost živé poznání z řad KSČM. I když v jeho případě bude zřejmě živější než v tom mém, protože zasvěceně doporučoval kontakty na Čínu a Rusko. Nesouhlasil bych až tak s konstatováním komentujícího politologa (jak jinak, že?) Z. Zbořila, když základ vytvoří F. Roček. Tak nějak, že? Z. Zbořil konstatoval, že zřejmě šlo „jen“ o vzájemnou povinnost se setkávat i na této úrovni. Správnějším je již postřeh, že „utajenost“ schůzky byla způsobena obavou komunistického vedení z řad (ústecké) KSČM, jak bude toto setkání vnímáno veřejností. Prostě takovýto způsob schizofrenických přístupů je u lidí z této strany již standardem – něco jiného říkat, nějak se tvářit a něco jiného nakonec udělat. Určitě i v KSČM je všeobecně známou skutečností nedobrá situace KLDR v hospodářské a společenské situaci, a zejména v oblasti dodržování lidských práv a občanských svobod, což však nebrání se ve stycích s představiteli těchto zemí a funkcionáři stran v nich vládnoucích chovat familiérně a vstřícně a na veřejnost mlčet nebo mlžit.
Osobně jsem byl sice cca před 15 lety součástí delegace KSČM do KLDR a omluvou asi nemůže být skutečnost, že se tak stalo ve schvalovacím procesu orgánů této strany až na třetí pokus, kdy jsem nebyl na jednání VV přítomen, protože dvakrát jsem tuto účast odmítl. Mise měla totiž speciální úkol, zúčastnit se nejen v KLDR konané tzv. mezinárodní konference dělnických a komunistických stran, tuším, že v pořadí byla pátou, ale dořešit některé resty po „nepolitických“aktivitách dnes předsedy ÚV KSČM V. Filipa ve firmě BM export, s.r.o. (V. Filip v ní byl do roku 1994 do roku 2003), což bylo úkolem druhé části dvoučlenné delegace. Nešlo o nic menšího či většího než o dořešení kontraktů podvozků nákladních vozidel Tatra, které určitě nebyly určeny pro obnovu hospodářství, ale spíše pro armádní účely. Kladu si otázku, jakéže to mohly být k řešení problémy nyní při tomto setkání, když bylo v podstatě utajené, konané nikoliv na půdě krajského úřadu, ale v proslulé restauraci Větruše tyčící se nad krajským městem(?) Ale věřme, že šlo opravdu jen o jakousi zdvořilostní návštěvu a setkání týkající se problémů „zajímající tzv. obě strany“. Je pro mě s podivem, že můj pobyt v KLDR F. Roček nezmínil, mohl dát celé zprávě ještě větší „důraz“ a znovu nakopnout „známého lotra“. Ale zřejmě nebyl obeznámen a pověřen všemi dalšími možnými detaily „speciálních propagandistických úkolů“.
Jen se divím, čemu že se to jakoby podivují média či další instituce, nebo osoby se k tomuto setkání vyjadřující. Vždyť si stačí občas přečíst pravidelný informační zpravodaj OV KSČM Teplice, kde hejtman Bubeníček (působí zde stále jako předseda a má to „okované“ ještě předsedáváním Ústeckému KV KSČM) pravidelně řadu věcí a problémů i styků s ambasádami kritizovaných zemí „zajímavým“ nekonfliktním vstřícným způsobem komentuje. Je zde standardem pravidelně se setkávat na této úrovni se zástupci „inspirativních a následování hodných režimů“ a z těchto setkání je spousta a spousta údajně jen dobrých zkušeností pro zemi jako je ČR, a zejména pro její občany. Zvláště pokud občané z těchto „inspirativních režimů“ trpí obvykle sociální a ekonomickou nouzí, o základních lidských právech ani nemluvě. Ale proč ne, možná se zrodí „inspirativní“ vize i pro Ústecký kraj.
Tím vůbec nezpochybňuji, tragičnost a složitost života občanů v zemích jako je např. Kuba nebo v případě v médiích propíraného setkání, občanů KLDR. Při zmíněné osobní návštěvě v této zemi jsem měl možnost i na půdorysu oficiální delegace vidět těžkosti života zdejších lidí, jejich manipulování režimem, vynucovanou poslušnost, a neodjíždělo se mi s příliš lehkým srdcem a klidnou myslí. Dovedu si představit, že za oněch 15 let se situace mohla ještě zhoršit. Zde bych viděl to, co jsem konec konců napsal v hodnocení své zahraniční cesty, že je třeba zdůrazňovat při setkáváních se zástupci KLDR neudržitelnost způsobu jejich vedení a řízení chodu země, založené ne méně, ale více na diktátorství klanu Kimů, dnes již ve třetí generaci. Myslím, že na takováto témata se nedostalo a těžko kdy dostane. A přes utajované schůzky již vůbec ne. (vb)
Psali jsme:
RSDr. Vlastimil Balín
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vlastimil Balín
