Tyto ideály se už staly zhoubnými natolik, že ohrozily samotnou fyzickou a kulturní existenci evropských etnik, evropská etnika vymírají, nedovedou se bránit, vyčerpávají nadměrně materiální zdroje planety (nikoliv samy) atd.

Patová situace evropské civilizace

Nejhorší je ideově zdůvodněná neřešitelnost. V rámci převažujícího individualismu a humanrightismu není legitimní vůbec mluvit o problémech ohrožení biologické existence, a už vůbec ne něco dělat. Každý je přece zodpovědný za sebe! Nelze nikomu nařizovat mít děti, zůstávat v našem státě, zodpovídat za jeho osud a už vůbec ne bránit svoji civilizaci.

A tak vlastně, pokud bychom se vůbec tím chtěli zabývat, musíme změnit ono přehnaně individualistické myšlení, které nazývám efekt „odloučení“ (viz 1, 2), a začít se zabývat kolektivními ideály: přežití národa, zdraví lidu, životní prostředí, budoucnost civilizace, čili obnovit pojmy: rodina, obec, národ, stát atd. Reálně obnovit ty posledně jmenované znamená změnit životní hodnoty, vrátit se prostě domů k hodnotám domova. To samozřejmě není korektní k hlavnímu ideovému proudu prosazovanému evropským establishmentem a tím vlastně není korektní ani k tzv. evropským hodnotám a celé vůdčí mocensky prosazované ideologii neomarxismu.

Proto se jeví situace bezvýchodná bez opuštění ideového rámce doby. V podstatě lze dnes dělit lidi na ty, kteří si hoví v současných poměrech a jsou nezodpovědní za kolektivní hodnoty a na ty, kteří přecejen mají nějakou zodpovědnost, problémy nadhazují a snaží se najít nějaké řešení. Ti první ty druhé nazývají xenofoby, nacionalisty, kolektivisty, ale hlavně neví jak je nazvat, protože něco takového v jejich myšlenkovém rozsahu neexistuje.

Tekutý člověk (viz 3) domov nevytvoří

Krize hodnot se připravovala v době, kdy se současné evropské hodnoty zdály být pokrokové a správné. Jejich dlouhodobou neudržitelnost nikdo nepředpokládal a tak filozofové zvučných jmen nám předvedli základ onoho přehnaného individualismu (efektu odloučení). Už osvícenecký filozof Kant vyslovil tezi, že „člověk je účelem sám o sobě“. Marx ve své teorii „odcizení“ tvrdí, že člověk v kapitalismu se prý odcizil sám sobě, je někým jiným, než by chtěl být, a proto musí „najít sám sebe“, tedy se jaksi odpoutat od společnosti, která jej vykořisťuje. Je to samozřejmě na první pohled nesmysl, člověk vždy bude nějak závislý, buď na druhých lidech, nebo na přírodě, na technologiích apod. Konstruování tzv. sobě neodcizeného člověka je naprosto scestná myšlenka, protože vede k odcizení člověka společnosti a úplnému odloučení od reality. Člověk nikdy nebude sám sebou, může pouze uplatňovat svoje představy v životě a prosazovat se, musí nutně dodržovat pravidla společnosti a zohledňovat kolektivní zájmy, musí být v dětském věku vychováván v řádu společnosti.