Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno. Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci, znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu, vzniklém po pádu starých pořádků, se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk.

Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část. Je to dáno nedostatkem dětí, které se nerodí proto, že mladí se ocitají v prostředí, kde blahobyt, užívání a nicnedělání je téměř vždy podmíněno neexistencí rodin a žití v bezdětných párech. Tak můžeme vidět v přímém přenosu zánik civilizace zároveň se zánikem populace, která vyvraždila sama sebe. Protože vyspělý Západní svět je takto postižen kompletně, mladí lidé, vedeni ideály hédonismu a liberálního nihilismu, potom hledají v rámci civilizace to lepší prostředí, takže zbytek mladých nakonec z východní Evropy odchází na západ, a tím se urychluje pád Východu v době, kdy ještě Západ může být docela funkční.

Celé toto zanikání je zahaleno nevědomostí o sobě samých, o světě okolo a přesvědčení na základě ideologií, které tento stav zahalují a odvádí pozornost od něj. Vysvětlení se neděje, liberální ideologie nepodporuje nějaké mudrování ohledně stavu civilizace, člověk jednotlivec má být „sám sebou“ a svoje priority má mít důležitější než priority jiných. Těmi osobními prioritami je samozřejmě individuální prospěch. V praxi se uplatňuje nějaká charita, která na základě soucitu vytváří prostředí, které je potom dostatečně komfortní (prostě aby se, pokud možno, nevyskytovali trpící lidé). Individuální charitou lze nazvat i homosexualismus, transsexualismus, genderový feminismus, tedy ideály extremalizované rovnosti (rovnost dosahovaná charitou).