Samozřejmě, že se mužům nechce platit alimenty. Myslím, že je dost mužů, kteří by nejraději střídali partnerky, ale děti neměli. Muže k rodině vždy dotáhla žena a společenské poměry, já to nazývám: řád společnosti. Arabské přísloví praví: „Muž snáší rodinu kvůli ženě, žena snáší muže kvůli rodině“. Jak vidět, podmínkou je rodina.

Když vznikne přílišná svoboda, která už vyjde ze svých přirozených hranic občanské svobody a svobody tvorby, nastává proces úpadku sociálního kapitálu. Tradiční řád se rozloží, protože svobodu omezuje, lidé ztratí sounáležitost se společností, protože vyžaduje povinnosti. Žijí životem „odloučených“ (tekutých) lidí vyjídajíce pouze příjemné stránky života na úkor budoucnosti celé civilizace. Současné ideologie v žádném případě zodpovědnost ke společnosti nehlásají, protože ta nepřípustně snižuje nezávislost a svobodu. Taková společnost nemůže trvale existovat a „odloučení“ lidé to vědí, svoje ideové představy tomu přizpůsobují, hlásají všechno možné, jenom ne to, co by je zatěžovalo povinnostmi ke společnosti a pokud to někdo po nich požaduje, je to nacionalista, xenofob, no prostě nepřítel. Samozřejmě, že těchto „nacionalistů“ je ještě dost, hlavně starších lidí, ale i mnozí mladí.

Společnost se dostala do problému nepřirozeným postojem, který nahradil dřívější přirozené principy. Dokonalá antikoncepce nedovoluje vzniknout dětem nechtěným, kterých byla pravděpodobně v minulosti většina. To neznamenalo, že děti byly nemilované, rodiče se většinou přizpůsobili nové situaci, která vznikla po narození dítěte, považujíce ji za přirozenou a samozřejmou. Je zajímavé, že někdy se rodiče „museli vzít“, protože dítě už bylo na cestě, přesto se rozváděli méně často než dnes. Morální hodnoty společnosti byly přirozené, řád vycházel ze zkušeností generací a obsahoval pravidla, která vedla společnost k nadčasové existenci. Vzpomínám, že ještě v šedesátých letech mladá žena, pokud se do svých 25 let neprovdala, byla považována se za nehezkou nebo nějak vadnou, že ji muži nechtějí. Život „na hromádce“, jak se říkalo nesezdanému páru, byl spíše ostudný, ukazoval, že něco „nesedí“, že se nemají rádi, že spekulují apod. Mladá žena měla představu, že nezávazným stykem se znehodnocuje, ztrácí mládí, slouží muži jen k jeho uspokojení, jestli ji partner opustí, bude už „obnošená“ a bude mít problém najít jiného. Ženám záleželo na pověsti, chtěla si vzít muže úctyhodného nebo schopného, prostě takového, jakého si vybrala jako životního partnera a otce svých budoucích dětí. Mladá děvčata do dvaceti let byla držena matkami „na uzdě“, aby se náhodou „něco nestalo“ a žena po dvacítce už zase chtěla být „pod čepcem“. Tam spěchala proto, že chtěla sexuálně žít, ale nezávazný sex jí ukrajoval z její budoucnosti. Myslela na budoucnost i povinnosti, které ji čekaly. Tak byli lidé vychováni, muži se tomu přizpůsobovali. Společnost chránila ženu a její představy. Poměry tomu byly uzpůsobené, studium končilo nejpozději ve dvaadvaceti letech, zaměstnání bylo okamžitě. Tyto poměry byly bez ohledu na režim, byly tradiční; komunistický režim je nepodporoval, ale nezrušil.