Nový volební lídr ČSSD Luboš Zaorálek, který je přecejen sečtělejší než jeho kolegové, zkusil něco vymyslet během pár chvil, které se mu uvolnily od čtvrtka, kdy dostal ten strategický úkol. Na sobotní konferenci ČSSD, která se sešla ke schválení volebního programu, měl vystoupit jako „český Corbyn“ a zvrátit strmý propad preferencí. Měl to zvládnout takříkajíc z voleje, bez přípravy, prostě obrat, nůžky a nechytatelná trefa do vinglu. Ve čtvrtek funkce, v sobotu gól.

Sáhl tedy po nářadí britského vzoru. Corbyn dokázal oslovit mladou generaci připomínkou levicových tradic, které střední generace namyšleně opustila. Zaorálek zalovil v české historii a vytáhl překvapivou připomínku roku 1968, nikoliv jako strašáka s tanky, ale jako období obrovského vzepětí národa, které tankům předcházelo a ještě je nějaký čas přežilo. Z jeho úst zazněla slova jako „étos“ a „sebevědomí“, nebo „politický čin“, to zas v souvislosti s TGM. Největší pecka byla – „žijeme v převratné době“. Ale vzletná slova nakonec vyzněla zase jen jako slova. Slova, slova, slova.

Chcete někoho jiného? To nejdůležitější Zaorálek poznamenal těsně předtím, než měla konference hlasovat o jeho novém pověření: „Hledáte někoho mladšího a čerstvějšího? Nikoho v sále nevidím…“

V tom je podstata věci. Předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi se podařilo zabránit, aby do strany nevlez někdo mladší nebo čerstvější a nenarušil pořadí čekatelů na funkci. V takovém prostředí je pochopitelně o myšlenky nouze. Ale i kdyby tam nějaké byly, není až tak důležité, co kdo řekne. Jsou schopni něco z vysloveného uskutečnit? A pokud se do toho opravdu pustí, jak dlouho u toho vydrží, než dají přednost nějaké zákulisní atrakci? Kde jsou staré sliby nápravy církevních restitucí? Teď už nejsou ani oprášeny. To zákon o sociálním bydlení nebo o snižování závislosti na fosilních palivech je mezi programovými sliby znovu, teď už prý doopravdy.

Z čerstvě zveřejněného volebního programem ČSSD cítíme určité prozření, co by měla dělat moderní levice, aby zůstala levicí. Nepředstavují to jen sliby vyšších výdělků, lepších penzí a vstup do galerií zadarmo, ale také třeba návrat privatizované vody do vlastnictví obcí, krajů a státu.