Kdybychom problémy těchto dní chtěli popsat trochu z nadhledu, pak řecké NE signalizuje naléhavou potřebu dobudovat evropské instituce, bez kterých euro nemůže fungovat (brzy nám to připomene ještě Španělsko, Portugalsko, Itálie, Irsko a možná i další). Ukrajina je zase vizitkou podřizování evropské strategie cizím zájmům (i tato krize může být užitečná, pokud nás přinutí definovat vlastní priority). A Portoriko je malá ukázka toho, kam míří závody ke dnu s visačkou globalizace a volného trhu, když jedinou hodnotou je pouze okamžitý zisk – co chvíli jinde.

Ale Čína? Rudý tygr, který se stal miláčkem tvrdého jádra kapitalistického systému, velkých finančníků? Zdá se, že jsme svědky dalšího potvrzení nesmyslnosti dominance finančních trhů nad vším ostatním. Když pomineme jejich obrovskou moc, nemají s realitou nic společného.

Řecko má teď před sebou dramatickou pauzu, partneři ho nechají trochu vydusit, aby nešířilo příliš dobrý příklad národní vzpoury. Problém řítícího se čínského trhu se proto zdá být naléhavější. Jenže tady je každá rada drahá. Co se asi dá dělat v utrženém výtahu?  Index CSI 300 ztratil během tří týdnů třetinu své hodnoty. Vypařily se 3 biliony dolarů. Kdybychom to chtěli srovnat s řeckými dluhy, jsou zhruba desetkrát menší a jejich bezprostředně splatná část je dokonce stokrát menší.

Čínskému seskoku z oblak se nelze divit, spekulanti nafoukli bublinu, pro kterou se těžko hledá obdoba. Na obrazovce Bloomberg najdeme rozpětí hodnot indexu za posledních 52 týdnů od 2 134, odkud se začal zvedat přesně před rokem, po 5 380 z poloviny letošního června. Když spekulanti vystoupali na vrchol, ukázalo se, že jsou na hraně srázného útesu. Tempo pádu ukazuje pondělní sešup ze 4 2018 na 3 832, tedy o deset procent. Už jsme proletěli 1500 bodů. Ale zatím je to dobrý! Pořád máme 1500 vyděláno!

Čínský index CSI 300 sleduje soubor nejvýznamnějších titulů z akciových burz v Šanghaji a Šenženu, kde už je asi rok umožněn přímý přístup zahraničním investorům. Je to součástí pokusu přesměrovat hospodářské toky z růstu exportu (není už kam) na domácí rozvoj a spotřebu. Burza měla přilákat peníze do nových projektů, nových spíše menších inovativních společností, které by se financovaly z trhu. Nynější pokles trhu vedení státu zaskočil. Měnová politika prudce uvolňuje, snižuje úrokové sazby, uvolňuje pravidla pro úvěrování obchodů, dělá, co může. Zatím to nepomohlo. Kapitál, který do země přišel, je specialista na spekulační bubliny, a ty jsou prostě neřiditelné.