Jen co Kalousek padl, ekonomika se začala nadechovat, jak ukazují zpřesněné údaje čtvrtletních národních účtů ČSÚ, podle kterých hrubý domácí produkt ČR během třetího čtvrtletí minulého roku stoupl o 0,2 procenta. Byť je to stejně zanedbatelný zlomeček, jaký známe třeba z letošní valorizace důchodů, důležité je, že už to nemíří dolů. Ne všichni jsou samozřejmě šťastní, hrubá přidaná hodnota stavebnictví klesla ve vrcholné sezóně během jediného čtvrtletí o 1,5 miliardy korun, tedy o téměř tři procenta a meziročně byla o 8,5 procenta níže.

Nicméně mohlo to být horší, zachraňoval to mírný nárůst výdajů vládních institucí. Tedy uvolnění krku a nadechnutí. Přitom to neskončilo mrtvicí státních financí, jak nejlepší ministr galaxie varoval. Naopak vykoukla výrazná rezerva, jak ukázal celoroční schodek státního rozpočtu dobrých dvacet miliard korun pod plánem.

Intervence ČNB měla zabránit pokračování hospodářskému poklesu v důsledku deflace, tedy dlouhodobého poklesu cen. Ale ani ceny se k předpovídanému vývoj nemají, celkem drží trend pohybu lehce nad nulou (v listopadu 1,1 %, v prosinci 1,4 %), což je z pohledu spotřebitele vývoj blahodárný.

V sérii komentářů, které jsme intervenci ČNB věnovali, nechyběla úvaha, že se má pomoci hlavně bankám. Těm se nelíbí nízké úrokové míry, protože to je houby kšeft.

Ale co by proboha chtěly? Nadále jsou hlavními vítězi hospodářského vývoje v republice. Podle zmíněné zprávy ČSÚ o národních účtech, ve 3. čtvrtletí 2013 zaznamenaly meziroční růst hrubé přidané hodnoty o 12,1 procenta, zatímco celá ekonomika meziročně poklesla o 1,2 procenta. Reálná ekonomika dolů, banky nahoru, to byl zatím standard. Má se obnovit, když se reálná ekonomika obnovuje?

Nelze se však divit, že si časopis The Banker pomoci bankám všiml a označil ji za příkladnou formou ocenění nejlepšímu centrálnímu bankéři Miroslavu Singerovi.

Na vyhlídku obnovení růstu upozorňoval v listopadu tým profesora Jana Švejnara v CERGE-EI prostřednictvím zprávy IDEA. Především upozornil na růst průmyslu a exportu, průmyslových zakázek a pozitivní vývoj předstihových ukazatelů.

Pokud jde o export, zpřesněné statistiky ČSÚ ukazují, že celkový vývoz v běžných cenách vzrostl během třetího čtvrtletí 2013 asi o 1,3 procenta. Růst přidané hodnoty exportu je desetkrát pomalejší, než jaký vykazují finance a banky, ale snad je to začátek trendu. Pokud to devalvace koruny nezabrzdí (ČNB sama však devalvaci vnímá jako podporu exportu). Český vývoz je totiž extrémně dovozně náročný, často jde spíše o práci ve mzdě. Největší dovozní náročnost je u exportně nejúspěšnějších oborů:

„Jak upozornil ekonom z IDEA Vilém Semerák, u aut a obecně dopravních prostředků tvoří dovezené komponenty 56 procent hodnoty výrobku, u počítačů je to 75 procent,“ zaznamenali jsme v listopadu.

Zpráva ČSÚ o čtvrtletních národních účtech připomíná hlavní problém ekonomiky – jsou jím nedostupné investičních zdroje: „Tvorba fixního kapitálu byla meziročně nižší o výrazných 5,3 procenta.“ To je jeden z klíčových zdrojů poklesu konkurenceschopnosti ČR.

Devalvace koruny může – někde – zvýšit naši cenovou konkurenceschopnost, protože za práci dostaneme méně, pokud si výplatu přepočteme na eura. Ale drahá součástka z dovozu může cenový výsledek celého výrobku snadno zkazit. Devalvace zvýhodňuje práci z domácích surovin – například pletení košťat, nebo i ty suroviny – třeba vývoz kulatiny, tedy prvky koloniální ekonomiky. Zdraží dovoz sofistikovaného investičního zařízení, jednu z cest k větší ekonomické svobodě. Pokud to někomu, kdo na to má vliv, nedojde.