Vývoj klimatu je hrozný, zvlášť ve vnitrozemském Česku, kde je růst povrchové teploty dvakrát rychlejší než globální průměr o 1,09 stupně Celsia. Porovnáváme přitom průměr desetiletí do roku 2020 s obdobím mezi lety 1850 až 1900. Rozdíly v tempu oteplovány jsou způsobeny tím, že na souši stoupá teplota rychleji než nad oceány. Česko je k tomu v kotli pohraničních hor.

Neplatí tvrzení, že změna klimatu představuje hlavně přírodní proces, který člověk nemůže nijak ovlivnit. Vliv intenzity slunečního záření, změny naší oběžné dráhy a další přírodní vlivy včetně vulkanické činnosti mají v tomto krátkém časovém období jen nepatrnou hodnotu. Šestá hodnotící zpráva IPCC ji vyčísluje v rozsahu jedné desetiny stupně nahoru či dolů za více než stoleté srovnávané období.

Někoho může lákat naděje, že některé důsledky činnosti člověka, jako jsou aerosoly v atmosféře, naopak zmírňují vliv skleníkových plynů a způsobují mírné ochlazování. Podle IPCC se to děje do 0,8 stupně Celsia. Co je to však platné, když výrazně převažuje vliv 2400 miliard tun skleníkových plynů, které byly vypuštěny do atmosféry od roku 1850. Jedná se o směs plynů, nejde jen o oxid uhlíku. Ukazuje se, že vedle oxidu uhlíku je tu sada dalších plynů, kterým dominuje metan, a ta způsobuje zhruba polovinu celkového klimatického vlivu. Statistiky proto počítají s „ekvivalentem CO2“ a vycházejí z toho, co tyto plyny způsobí během sta let.

Koncentrace takto definovaných skleníkových plynů v atmosféře v posledním desetiletí znovu rostla, bylo to o 1,3 procenta ročně. Novinkou je prudké zrychlení koncentrace plynných sloučenin na bázi fluoru, jako jsou freony, jejichž vliv je 7 500krát vyšší než oxidu uhlíku. Mají tedy koeficient 7 500, zatímco metan je započítáván s koeficientem 20 a CO2 má pochopitelně koeficient 1. Koncentrace CO2 v atmosféře roku 2019 činila 410 ppm (částic z milionu) čili 0,4 procenta, což se zdá být málo, ale je to nejvyšší koncentrace za posledních nejméně dva miliony let, uvádí IPCC „s vysokou mírou jistoty“.