Drahá elektřina dusí i velké firmy, a tak podporují protesty svých zaměstnanců. I proto jsme možná viděli v pondělí 27. listopadu možná historicky největší protivládní stávkové a protestní akce od roku 1989, když se do nich různou formou zapojilo na milión občanů. Ale může se to stupňovat, protože už se nebavíme jenom o mzdách a životní úrovni, ale doslova o šancích na přežití české ekonomiky, která se ocitla v kleštích neudržitelných a rostoucích cen energie.

Všechno se teď odvíjí od cen energií, a přitom je stále více zřejmé, že je to v rukou vlády. Kdyby zvládla své povinnost v hospodářské politice, nemusela se zesměšňovat s konsolidačním balíčkem. Odbory se teď koncentrují právě tímto směrem:

„Když chceme, aby nám konečně začaly růst reálné mzdy, ale přitom vidíme, jaké mají (firmy) obavy, že budou platit stovky milionů korun za energie hlavně v těch energeticky náročných odvětvích, tak ty obavy sdílíme s nimi,“ vysvětlil pro Lidovky.cz předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo. Také proto požadavek, aby vláda něco udělala s cenami energií, označuje jako stěžejní. (ZDE)

Vzájemná podpora odborů a zaměstnavatelů ukazuje, že už nejde jen o nějaký třídní boj, kdy se argumentuje propadem reálných mezd a útočí na výsady kapitálu. Ale pochybné je i tvrzení premiéra Fialy, že odbory zneužívají protesty pro své politické cíle. Jak jsem se přesvědčil na diskusním večeru, který po protestním odpoledni následoval ve spolku Institut české levice, zapojují se i reprezentanti zcela opačné politické orientace.

V budově v pražské ulici Politických vězňů, kde sídlí Komunistická strana Čech a Moravy, zazněl v debatě levicových ekonomických expertů hlas bývalého ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého: „Nezbývá nic jiného než spojit síly všech, kdo jsou zděšeni.“