Po kampani zůstává řada nerozluštěných záhad. Píše o nich David Shribman z internetového serveru Real Clear Politics pod článkem s titulkem Rebelie 2016. Připomíná, že prezidentské volby v USA občas poslouží jako příležitost ke strategickému rozhodování. Voliči vlastně odpovídají na klíčovou otázku o nastupujícím trendu. Výběr osobnosti tak zároveň sdělí, kam zemi nasměrovat.

Třeba roku 1936, když se prezident Franklin D. Rosevelt ucházel o druhé funkční období, tu byla otázka, zda se tím má potvrdit nastoupená cesta výrazného vládního aktivismu. Bylo to po prvních letech vládního programu New Deal s mohutnými státními investicemi, které oživily ekonomiku zdeptanou Velkou krizí. Trend byl potvrzen a ukončil jej až volební rok 1980, kdy voliči výběrem Ronalda Reagana odpověděli na otázku, jestli už té politiky velkého státu nebylo příliš. I oni tak určili trend na několik dalších desetiletí.

Letošní volby, na rozdíl od uvedených historických příkladů, vznesly hned několik zásadních otázek. Bude to Amerika naruby? Avšak odpovědi nejsou jasné ani na konci kampaně:

– Republikánská strana bývala stranou establishmentu. Chce v tom pokračovat, nebo se má téhle nálepky zbavit?

– Demokratická strana bývala stranou chudých a bojujících. Má se stát stranou elity a mocenským nástrojem nové městské šlechty?