Zbyněk Fiala: Dluh ztraceného času

10.03.2022 19:53 | Komentář

Válka doráží změny, které přinesl už covid a klima. Sklízíme plody toho, že na budoucnost reagujeme špatně a zpozdile.

Zbyněk Fiala: Dluh ztraceného času
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Inflace je dvouciferná, či přesněji, v únoru byla. Žene se však tak rychle vzhůru, že dnes už oněch 11,1 meziročního cenového růstu u spotřebního koše ČSÚ dávno neplatí. Komicky vyznívají lákavé nabídky bank, které vám nabízejí 4 procentní zhodnocení úspor. Je to nabídka, že vaše peníze budou i tak ztrácet 8 procent ročně. Lepší je vrazit peníze do nemovitostí, samozřejmě, pokud je máte. Zatím rostly mnohem rychleji, od roku 2015 o polovinu. Jinou věcí je, že až nemovitostní bublina praskne, o zisky přijdete. (více ZDE a ZDE)

Zdá se, že do inflace teď nejvíc promlouvají ceny energií na světových burzách. Poprvé jsme si to uvědomili ještě před válkou, po pádu Bohemia Energy, kdy nám ty astronomické cifry začali účtovat dodavatelé poslední instance. Na otázku, jaká cena ropy je rozumná a jaká přehnaná, je těžké odpovědět. Neměli bychom zapomínat, že mezi lety 1986 až 2001 ropa kolísala kolem 20 dolarů za barel. Pak teprve začala prudce stoupat k vrcholu (který mohl být spouštěčem velké finanční krize), když na začátku června 2008 dosáhla průměrné měsíční ceny 140 dolarů za barel. Bylo to tedy 13 krát víc než 10,4 dolaru z března 1986.

Návrat k hodnotám na hranici 20 dolarů za barel jsme zažili také v březnu a dubnu 2020, ale pak cena vzrostla znovu k oněm 140 dolarů. A pár dní poté spadla na 110, aby začala znovu stoupat. Je to tedy pěkná divočina, ale – hůř už bylo?

To není tak jednoduché. Onoho roku 2008 jsme měli jen nemovitostní bublinu a finance zamořené toxickými aktivy, čili nesplácenými hypotékami s nemovitostními zárukami, jejichž cena se vypařila po expozici na světlo boží jako kapka rumu. Chvíli jsme měli pocit, že nám do toho nic není, když je to jenom v Americe. To jsme se však hluboce mýlili. Všude kolem byl finanční systém nahlodán obrovskou spekulací, která podobně jako ta ropa neznala míru. Stačil malý ťuk do těch ztrouchnivělých staveb, aby se to řítilo k zemi nebo do sítí znárodňování, takže dřívější zisky patřily akcionářům, ale pozdější ztráty už daňovým poplatníkům. Z krize se tedy státy vynořily s obrovskou zadlužeností.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Michal Ratiborský byl položen dotaz

Co se s těmi penězi stalo?

,,Téměř půl miliardy korun, které měly být určeny na obnovu a pomoc postiženým obcím, nebyly proplaceny." To tvrdíte vy a uvádíte, že peníze zůstaly jen na papíře. Jak je to možné? A opravdu zůstaly jen na papíře nebo je vláda použila na něco jiného? Bych se ani nedivili, kdyby je dala na pomoc Ukra...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Přemysl Votava: Komu budeme mávat?

11:34 Přemysl Votava: Komu budeme mávat?

Vidím těch starostí kolem májových oslav 80. výročí konce války, jakou vlajkou mávat, koho nepřipomí…