Výsledek si tedy může Petr Nečas vetknout za klobouk. Tupé škrty měly snížit zadluženost, ale snížily jen hospodářský růst a klesající ekonomika nadělá další díry do rozpočtu. V oblasti regulovaných cen nás v prvním čtvrtletí čeká skokové zrychlení růstu o 9,4 procenta (podle prognózy ČNB). Vedle DPH k němu přispěje zvýšení cen energií pro domácnosti, růst regulovaného nájemného a zvýšení cen vodného, stočného a osobní dopravy.
Dvě nepříjemné aktuální informace z Českého statistického úřadu varují, že česká ekonomika míří špatným směrem. Jen co byla zveřejněna zpráva, že hospodářský pokles pokračoval další čtvrtletí a překročil tak práh, za kterým je recese, dozvídáme se také o rychlém zvýšení cen. Oba údaje jsou zdánlivě v rozporu, protože hospodářský pokles bývá obvykle cenami následován. Je bída, neprodám, ceny dolů. Tak tomu bylo i v minulých čtvrtletích, kdy deflátor HDP (souhrnný indikátor cen zboží a služeb, které se účastní tvorby HDP) měl zápornou hodnotu, protože domácí poptávka je veskrze žádná a ta zahraniční, kde to celkem jde, narazila na slábnoucí korunu a tvrdý tlak na subdodavatele. Avšak to, co se odehrává teď, připomíná spíše dávnou americkou nemoc – stagflaci.
Stagflace byla záhadným úkazem USA 70. let, kdy ekonomika se nehýbala a ceny přitom rostly. Tenkrát to byl důsledek vietnamské války a jejích neudržitelných výdajů - ekonomika se bouřila proti politickým rozhodnutím vlády. Něco podobného se tedy podařilo přenést k nám, i s tím s charakteristickým 30 letým zpožděním (doufejme, že zafunguje i při konci světa, a ten k nám dorazí také o 30 let později). České neudržitelné výdaje však nejsou důsledkem válečného působení našeho expedičního sboru v Afghánistánu, ale přinesla je mnohem větší válka, válka proti korupci. Ta se vyvíjí úspěšně, ztrát na životech ubývá („nikdo nesedí, nikdo nevisí“). Zato kšeft je to náramný, že už skoro nejde sledovat. Důsledné zajišťování pozic dává klid na práci minérům, kteří budují tunely, nejlépe na základě dlouhodobých nevypověditelných smluv s anonymními vlastníky.
Astronomické náklady protikorupčního úsilí jsou částečně řešeny tupými škrty. Jsou prováděny s maximální sociální citlivostí, nikdy se nebere někomu, kdo by se dokázal bránit. Ale to nestačí, proto se zvyšuje daňová zátěž pro ty, kdo mají největší zkušenost se skromností. Zvedá se DPH, a to holt zvyšuje ceny. Vládě dokonce nevadí, že DPH pustí žilou i veřejnému sektoru, zejména zdravotnictví, které nemá nárok na odpočet nákladů. Ruční řízení lze vidět i za pokračujícím růstem regulovaného nájemného, přestože realitní trh sténá pod mnohaletou krizí, a také za růstem cen energií, které se staly obětí obrovské nadprodukce elektřiny, až jí třetinu musíme vyvážet.
Ekonomická recese je definována ekonomickým vývojem, kdy HDP je dvakrát po sobě nižší než v předchozím čtvrtletí. To se také v závěru roku stalo, když HDP znovu poklesl, tentokrát o 0,3 procenta oproti 3. čtvrtletí 2011. Při této příležitosti jsme se dozvěděli i první odhad celoročního výsledku a vidíme, že je na hodnotě 1,7 procenta, o jeden procentní bod níže než se počítalo při sestavování státního rozpočtu. Ještě větší rozdíl bude u nominálního HDP (v běžných cenách, bez přepočtů do stálých cen pro potřeby dlouhodobých srovnání). Nominální růst měl podle státního rozpočtu dosáhnout 3,7 procenta, ale protože deflátor HDP nejspíš zůstal na nule, plánu pravděpodobně uletěly hned dva procentní body.
Nižší růst a vyšší inflace zhoršují veřejné zadlužení. Ukáže na to oblíbený indikátor, kterým je podíl dluhu vůči HDP. Ve jmenovateli se tedy objeví menší číslo. Veřejný dluh je zatím asi 1,56 bilionu korun, s úrokovými náklady, které mají letos dosáhnout 80 miliard korun. Situace se přitom bude zhoršovat. Dluhy obyčejně za ekonomického poklesu narůstají, ale když se přidá i cenový skok, může si vynutit také vyšší úrokové náklady. Zpestřit to mohou také prohrané arbitráže a zejména prošustrované eurobondy, které bude třeba vrátit.
Nic z toho naštěstí nerozpláče banky. Větší dluh znamená víc státních dluhopisů a víc bezpracných výnosů, které by se jinak musely honit úvěrováním podniků a podobnými krkolomnostmi, které už dávno nikdo neumí. A vyšší úrokové sazby jsou snem bankovního sektoru, protože za vyššími sazbami se lépe schová vysoká marže.
Všem tedy zle není. Ano, někomu možná klesne plat nebo nenajde svůj důchod bez silnějších brýlí, ale bude lépe, když přitom nepropadne závisti (je to smrtelný hřích!!) a dá přednost teplu u srdce, že bonusy finančních manažerů letos dopadnou lépe. Nikoliv skvěle, tak tomu bude teprve poté, až se zvýšená DPH zapojí do financování penzijní reformy a comožná všichni začneme platit také zdravotní připojištění na nadstandardy nebo školné. A nezapomeňte na finanční náhrady církvím! Pak bude opravdu dobře. Aspoň někomu.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
