Sledování využití evropských fondů podle domácích statistik je dost ošidné. V předposledním roce sedmiletého rozpočtovacího období EU bylo zatím proplaceno příjemcům 52 procent z alokace eurofondů pro ČR – avšak z českého státního rozpočtu. Z toho je 30 procent certifikovaných pro Evropskou komisi, aby je mohla refundovat. Kolik bylo z EU skutečně refundováno, to nevíme, monitorovací zprávy MMR tento údaj neobsahují a drží se jen rámce Národního fondu MF. Přitom víme, že v loňském roce byla ČR pokutována za nedodržení pravidel „korekcemi“ refundací, takže dostala o 10 procent méně, než žádala. Uvedené „korekce“ reagovaly na odfláknutou certifikaci ministerstva financí. Jako smířlivé gesto Evropské komise i varování do budoucna můžeme brát rozhodnutí, že o peníze, které byly ČR sebrány krácením („korekcemi“), můžeme požádat nad jinými projekty znovu.

„K 4. lednu 2013 byly PCO certifikovány výdaje v celkové hodnotě 233,9 mld. Kč, což je 29,8 % celkové alokace NSRR. Uvedený objem finančních prostředků zahrnuje výdaje na IP a GG jak z fondů EU (85 %), tak také z národních veřejných zdrojů (15 %),“ uvádí Měsíční monitorovací zpráva MMR konkrétně. PCO je český platební a certifikační orgán, IP jsou individuální projekty, GG jsou globální granty. Ze zprávy je patrné, že uvedených 29,8 procenta čerpání se rozumí včetně kofinancování z národních zdrojů.

Evropské fondy jsou přiděleny v eurech, proto jejich korunové vyjádření kolísá podle aktuálního kurzu české měny. Na začátku současného finančního období 2007 – 2013 tak mělo hodnotu 730 miliard korun při kurzu 27,50 Kč za euro. Avšak v současné době, při kurzu kolem 25 Kč za euro, má souhrnný příděl evropských fondů pro ČR na celé finanční období hodnotu jen něco přes 660 miliard korun. Jak vidíme, přílišné posílení koruny nás připravilo o značné peníze z evropské pomoci, vedle toho, že oslabilo exportní schopnost českých vývozců.

V době euroamerické finanční krize, která se odehrála v roce 2008 (kdy se o ní u nás nesmělo mluvit, protože to bylo považováno za „poplašnou zprávu“), proběhlo rekordní posílení koruny (v důsledku extrémně nízkého zadlužení ČR, přes všechny řeči o „řecké hrozbě“) na kurz pod 24 Kč za euro. To srazilo hodnotu celkové alokace evropských fondů pro ČR dokonce na 635 miliard korun (skoro o 100 miliard korun níže než na začátku).

Původně přitom měl být rok 2008 obdobím, kdy měla ČR připravena zahájit přijímání eura přísnějším omezením kurzových výkyvů na pouhých 15 % nahoru a dolů. ČR v té době všechna maastrichtská kritéria plnila, stačilo se jen rozhodnout. Mnozí měli z udržování kurzu v relativně úzkém pásmu obavy, dokonce se vžilo úsloví, že jde o cestu „údolím smrti“, ale ve skutečnosti to nemuselo být tak zlé. Koruna by nebyla sama. Mohla se opřít o spolupráci v systému centrálních bank EU (nejen tedy samotné ECB), které by v nouzi zasahovaly - přirozeně jen proti výkyvům, nikoliv proti trendu.