Bylo by to k smíchu, kdyby nešlo o stovky miliard. Česká národní banka vidí nebezpečí tam, kde nejsou, a přehlíží je tam, kde přímo křičí. Bankovní rada zasedala poprvé s novým vedením guvernéra Jiřího Rusnoka zopakovala obavy z (blahodárného) vlivu nízkých cen energetických surovin a dalších komodit a hodlá pokračovat v (nebezpečném) udržování nízkého kurzu koruny další rok, do léta 2017. Nadále tak usnadní přežívání i těm nejslabším exportérům, závislým na podbízení cenou.

Součástí levné koruny je i kultura laciné práce. A kde nejsou peníze, musí být ceny nízko, to dá rozum i bez diplomu na zahraničních univerzitách. Pak jsou nehybné ceny a není inflace, po které ČNB tak touží. Něco tu nehraje. Někdo něco neumí, ale dál na to dostává stamiliardy korun.

Záhada měnové politiky ČNB má svůj počátek roku 2013, kdy se centrální banka rozhodla používat kurz koruny jako další nástroj své měnové politiky. Kdyby měl někdo odvahu a sílu, mohl by to napadnout u Ústavního soudu, protože byl fakticky zrušen měnový trh s korunou a stanoven dlouhodobý fixní kurz, který se udržuje za státní peníze.

Zákon ČNB sice zmocňuje k operacím, jejichž cílem je cenová stabilita, avšak když si přečteme komentáře ČNB k výsledkům svých zásahů, na které už vydala stejně jako vláda za půl roku na všechny položky státního rozpočtu, vidí, že ČNB je zároveň s existencí cenové stability znepokojená! Je to trochu na hlavu, ale ČNB bojuje s tím, co si lidé ve známé písničce vysnili „tam za mořem piva“ – ceny jsou stálé a v zemi je ráj. Ne, že by v naší zemi byl ráj už teď, ale každému je jasné, že stálé ceny jsou žádoucí. ČNB ráj nechce, chce inflaci.

Dejme tomu, že inflaci skutečně potřebujeme. Tahle úvaha bude hodně přes hlavu, protože inflaci (samozřejmě malou, kontrolovatelnou) potřebují jen banky a rentiéři, za předpokladu, že úroky z vkladů jsou o něco výš, aby z nich byl reálný výnos. Ale nejčastěji jde zároveň o bič na lidi, protože mzdy zaostávají za inflací. To je ten nejstarší osvědčený trik, jak lidi odřít. Mzdy za inflací dobíhají s určitým časovým zpožděním a ten rozdíl – o kolik bylo lidem zaplaceno míň než zdrávo - kasíruje zaměstnavatel.