„Je vám teplo, přátelé,“ ptá se starostlivě Mrazík z účtu Twitteru. „No, brzo už nebude,“ poznamenává hrdina českých Silvestrů a shrnuje hlavní ekonomické téma současnosti. Dokud plyn ruskou trubkou teče, zaznívají s lehkostí úvahy různých mudrlantů, jak se bez něj obejít.

Například na Voxeu.org je studie skupiny autorů, která se pokouší vyhodnotiti dopad přerušení ruských dodávek energie na podnikové (mikroekonomické) úrovni. Mají pro to – jak jinak – sofistikované modely, tedy takové, které jsou kalibrované, multisektorové a schopné vyhodnotit situaci více zemí. Vychází jim poměrně malé snížení HDP. Zrovna v Německu, kde energie z Ruska představuje 30 procent domácí spotřeby, má být hospodářský pokles jen mezi 0,5 a 3,0 procenty. (ZDE)

Firmy si prý s tím poradí. Mají například zásoby. Ukázalo se to na jaře 2020, kdy někteří francouzští výrobci narazili na přerušené dodávky z Číny, zastavené covidem. V lednu byl uzavřen Wuchan, a když se v březnu prosákl nedostatek subdodávek až do Francie, postižené firmy na tom byly ve srovnání s těmi nepostiženými o 7 procent hůř. Náraz jim však pomáhaly zmírnit zásoby, zejména pokud měly nějaké strategické, a potom taky schopnost diverzifikovat dodavatele.

Úvaha je to jistě zajímavá, avšak omezeně užitečná. Čínské dodávky chyběly jen části francouzských firem a jen po omezenou dobu. To, že se podařilo některé čínské dodávky nahradit někým jiným (diverzifikace), bylo možné jen proto, že někdo takový už někde byl. Výpadek ruského plynu však bude působit plošně v zemích, které jsou na něm závislé, kam spolu s Německem či Rakouskem rozhodně patří i Česko. Jistě můžeme mluvit i o diverzifikaci a úsporách, o jiných zdrojích a zdrojích odjinud. To se však nedá udělat hned.