Znovu se v srdcích daňových poplatníků rozlije onen ničím nenahraditelný hřejivý pocit solidarity. Rušivě zní zprávy, že kořenem zla nejsou ani tak příliš štědré chudinské dávky, jako spíš to, že se dost krade. Privatizátoři mají radost, snižuje to ceny.

V Bruselu jednali ministři financí eurozóny o technických detailech plánu, jak posílit euroval EFSF, umožnit využití úvěrové páky a vytvořit prostor pro účast Číny a možná i dalších nových bohatých zemí. Musí se také propracovat nezbytné institucionální důsledky vytváření společného fondu, onoho zdánlivě politicky neutrálního SPV, které je fakticky dalším krůčkem k federalizaci EU. Závažnost tohoto krůčku je úměrná předpokládané cílové palebné síle eurovalu, která má dosáhnout minimálně jednoho bilionu eur. Přímé garance vlád eurozóny a nějaké ty vklady, na které se bude úvěrová páka nabalovat, teď činí asi 250 miliard euro - zbytek po dosavadní sérii záchranných akcí. Agentura Bloomberg odhaduje, že posílení eurovalu nebude dokončeno dříve než v únoru.

Nejbližší platba na cestě je 8 miliard euro pro Řecko, kterému na konci měsíce dojde poslední hotovost. Našlo se řešení, jak to poslat i po pádu Papandreovy vlády když nikdo přesně neví komu. Situaci by mohl odblokovat společný dopis dvou hlavních politických stran, kterým se zavazují respektovat kroky dohodnuté na summitu 27. října. Mezitím však začala padat i italská vláda. Ceny italských dluhopisů pokračují v poklesu a jejich výnos míří k hladině 7 procent, což je úroveň, kde začíná akutní krize a možná i potřeba další evropské záchranné akce.