Agenda jarního summitu EU sice působila dojmem, že se soustřeďuje na hašení požárů, ale byly tu i náznaky snahy, jak kritickým situacím předejít. Debata o Ukrajině byla zarámována jasným rozhodnutím, že s jejím členstvím v EU (ani NATO) nelze počítat. Ani další východoevropské země, které s tím koketovaly, se nedostanou za rámec „východního partnerství“. Lze s nimi jednat o obchodě, bezpečnosti, migraci a přistěhovalectví, ale nebudou se jim vnucovat evropské normy a reformy (pokud se nezadluží). Je to reakce na skutečnost, že dosavadní postup skončil naprostým fiaskem.

Souběžně se summitem probíhala obchodní jednání s Gazpromem o dodávkách ruského plynu, což ovlivnilo i rituální debatu o sankcích vůči Rusku. Také tady bylo Kyjevu (a Washingtonu) jemně naznačeno, že Rusko je důležitější partner než Ukrajina a byly odmítnuty snahy sankce dále zostřovat. Evropa teď bere z Ruska jen asi 15 procent své spotřeby zemního plynu, bez toho by se pár měsíců mohla obejít, ale zásobníky jsou poloprázdné a jsou tu i další argumenty, které volají po obnově dlouhodobých vztahů v této oblasti. Ceny ropy a plynu na světových trzích sice působí dojmem, že sestoupily na nižší hladinu, ale ve skutečnosti pouze stlačují pružinu, která se zase vymrští vzhůru.

Kdy to bude? V každém případě ve chvíli, kdy extrémně příznivé podmínky nízkých cen a nepatrných úroků rozeběhnou konjunkturu, která zvedne poptávku i inflaci. Za dva roky?

Pokud jde o ropu, opotřebovávací válka OPEC s producenty mimo kartel o podíl na trhu bude ještě nějaký čas pokračovat. Spojené státy uvažují o zrušení zákazu exportu ropy (jeho existence možná mnohé překvapí, ale platí už od 70. let). Horizontální vrtání a frakování břidlice zpřístupnilo kvalitní domácí zdroj – jenže americké rafinerie jsou stavěny pro daleko těžší a kyselejší ropu z dovozu. Proto je teď americká WTI o dobrých deset dolarů levnější než evropská Brent, podle které se nastavují i další světové ceny. Když se americký export uvolní, mohou nastat dvě věci. Americká ropa možná převezme světovou cenovou tvorbu, rozdíl zmizí (a v Americe se zdraží benzín). Avšak nastane i věc druhá, na světový trh se přelije další ropa, která v USA jen vršila zásoby na nejvyšší úroveň za 80 let. Světové ceny dostanou další podnět k pohybu dolů.

Rafinerie ovlivňují i výhledy ruského ropného exportu. Dodýchává většina těch menších ruských, kterým se říká „samovary“, které zvládnou jen jednoduché zpracování ropy na letecký kerosín nebo topné oleje. Ropu prý jen „ničí“, protože vytvářejí materiál méně hodnotný než je vstupní surovina. Letadla na něco létat musejí, ale aby se rafinerie touto jednoduchou prací uživily, získávaly daňové odečty při exportu produktu. Rafineriím se to vyplatilo do ceny 80 dolarů za barel. Nejsou schopny přizpůsobit se ani snížením objemu výroby – buď jedou, nebo stojí. Teď, když je cena na 50 dolarech, musí zastavovat činnost. Na světový trh tak přijde další porce surové ropy. Vedle absolutního zvýšení ruské těžby, aby se zalepily díry v daňových příjmech státního rozpočtu.