Německá energetická revoluce Energiewende, jejímž cílem je odstavení jaderných elektráren a dosažení 80 procentního podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu Německa, je v českém prostředí posmívána. Pomrkáváme po sobě, že jde o omyl, na který Němci časem přijdou sami, a pak budou ještě rádi, že se mohou napojit na českou energetickou jistotu. Dokonce si za to připlatí, jak naznačuje navržená Aktualizace Státní energetické koncepce ČR. Ale co když se mýlíme – a opravdu tragicky – právě my?

Seriózní úvahy na toto téma kupodivu probíhají až teď, kdy je energetická koncepce hotová a ve sjezdové rezoluci vládní ČSSD najdeme jasnou deklaraci zájmu o výstavbu dalších jaderných elektráren.

Můžeme se od Němců izolovat, když nás s nimi spojují tak intenzivní obchodní vztahy? Můžeme ignorovat budování principiálně odlišného energetického sytému v bezprostředním sousedství? Můžeme současně podporovat vznik evropské energetické unie a zároveň budovat vysoce centralizovaný systém s nadprodukcí elektřiny, která bude potřebovat dlouhodobý exportní odbyt stálých dodávek?

A kdo bude mít větší vliv na formování evropské energetické politiky – my, nebo Německo?

Právě ta poslední otázka nakonec rozhýbala české ministerstvo zahraničních věcí, aby se začalo zajímat o případné důsledky „europeizace“ Energiewende. Jaké to může mít důsledky pro ČR?