Česká republika dále zvyšuje odstup od svých evropských partnerů, když upřesněný odhad Českého statistického úřadu ukázal na čtvrtletní pokles o 0,5 procenta a meziroční dokonce o 0,7 procenta. EU taky na tom není nejlíp, ale drží se někde u nuly. Ještě na konci října se doufalo, že to bude o nějakou tu desetinku méně. Znamená to, že pokračuje propad oproti úrovni před covidem. V tom jsme v EU osamělí, proto nás německý deník Die Welt nedávno značil za nemocného muže Evropy.

Výmluvně to ilustruje následující obrázek, který porovnává čtvrtletní změny hrubého domácího produktu v ČR a EU. Čísla jsou sezónně očištěna. Vystřihl jsem to z většího obrázku ČSÚ, aby byly lépe viditelné změny na konci po nástupu Fialovy vlády, kdy Česko je jediné, kdo čas od času padá.

ČSÚ uvádí, že meziroční pokles HDP ovlivnily zejména nižší výdaje na konečnou spotřebu domácností a úbytek zásob. Naopak pozitivně působily výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí, tvorba hrubého fixního kapitálu a zahraniční poptávka. (ZDE)

Konečná spotřeba domácností tak jde opačným směrem než spotřeba vládních institucí. Tvorbu hrubého fixního kapitálu zachraňují dálnice. Zásoby rostly pomaleji, to znamená, že ze zásob se prodává, vázne výroba. Lepší saldo zahraničního obchodu v tržních cenách, které vypadá jako trochu nadějnější zpráva, odráží hlavně inflaci. V reálných cenách vývoz klesal (meziročně o 0,5 procenta, a to jej zachraňují auta), ale ještě rychleji klesal dovoz (o 1,8 procenta).