Zprávy o očekávaných zmatcích a nekonečném čekání na francouzských hranicích po Brexitu bez dohody nebyly zastaralým výplodem minulé britské vlády, ale vyplývají z dokumentů, které byly vydány až po nástupu Borise Johnsona do premiérského úřadu. Veřejnost se to dozvěděla na základě rozhodnutí Dolní sněmovny z pondělní noci, které bylo poslední před vynucenou přestávkou jednání. Ta byla vyhlášena královnou na návrh premiéra.
Vládní analýza situace po Brexitu bez dohody má dvě verze. Srpnové úniky do tisku byly z té první, nyní následuje Operace Žluté kladivo ( Yellowhammer) s opatřeními, jak si poradit například s tím, že v prvních měsících mohou kamiony v Calais čekat několik dní na odbavení.
Drama však běží už teď. Krátce poté, co sněmovna nařídila tyto plány zveřejnit, byla činnost parlamentu totálně přerušena a nesmí zasedat ani výbory. Za normálních časů je to po změně vlády normální, nový premiér má dostat čas na stanovení nových priorit, které jsou pak předneseny v obnovené Dolní sněmovně formou královniny řeči.
Jedná se o staletý zvyk, a zvyky se v Británii běžně dodržují, dokonce tak, že může žít – s nemalou dávkou hrdosti – bez psané ústavy. Jenže běžně není vždycky. Ve chvíli konfliktu, jaký nastal teď, najednou není kde nalistovat přesnou definici práv a povinností jednotlivých institucí. Do hry proto vstupují britské soudy, které se ovšem také řídí převážně zvykovým právem.
A tak londýnský nejvyšší soud odmítl odpor skupiny opozičních poslanců proti tomuto přerušení, zatímco skotský nejvyšší soud tento odpor uznal a označil premiérovo rozhodnutí za pokus umlčet demokratickou instituci v kritickém období před Brexitem. Usoudil, že královna byla uvedena v omyl premiérovou argumentací, se kterou byl návrh na přerušení předložen k jejímu souhlasu. Spor mezi soudy musí být ještě dořešen, ale otvírá se debata, zda by nebylo lepší, kdyby příště rozhodovali o pravidlech uspořádání státu spíše volení zástupci než soudci.
Z Operace Yellowhammer, obsahující přípravy na Brexit bez dohody, byl zveřejněn pětistránkový výtah. Obsahuje podobná opatření jako dokument, ze kterého unikly podstatné pasáže už v srpnu, ale ta byla překlasifikována. Už se nejedná o „základní“ scénář, ale scénář pro „nejhorší případ“. Pokud však do něj Británie spadne, potěš ji anglikánský pámbu.
Čekací doby kamionů na hranicích se odvíjejí od faktu – reálného, nikoliv „kdyby bylo nejhůř“ – že 85 procent z těch, kdo pojedou tunelem do kontinentální Evropy, nemá nic, čím by mohli urychlit nové francouzské pohraniční a celní odbavení. Tato situace může podle zmíněného vládního dokumentu trvat až tři měsíce, ale dílčí narušení režimu mohou vydržet „významně déle“.
Zmíněná čekací doba kamionů je odhadována na 1,5 až 2,5 dne. Vzniknou tak problémy se zbožím podléhajícím zkáze, a nejde jen o potraviny, ohroženo je i zásobování některými léky. U potravin nehrozí absolutní nedostatek, jen menší výběr. Ale nejspíš to doprovodí i zvyšování cen, které odnese nejzranitelnější skupina s nízkými příjmy. Proto je obava z protestů – a taky proti protestů. Policie toho může mít plné kecky. V horních patrech však zavládne neklid také, až začnou váznout finanční služby. Nebo výměna informací mezi národními policejními službami. Jedním z míst napětí bude irská hranice, pokud se navrátí k režimu tvrdých kontrol.
Vůdce opozice Jeremy Corbyn z Labour Party vidí jako hlavní prioritu Brexit bez dohody zastavit. Teprve potom by měly být vypsány všeobecné volby. Ve straně vládne napětí, Corbynův zástupce Tom Watson dává před volbami přednost novému referendu. Corbyn toto pořadí ve středu odmítl v projevu ve Walsall College. Trvá na tom, že napřed je třeba zastavit Brexit bez dohody, následují volby – s tímhle argumentem lze dosáhnout dalšího prodloužení termínu pro jednání s EU – a nová vláda pak vyhlásí referendum, ve kterém bude i možnost případného setrvání v evropské integraci.
Zajímavý postřeh k situaci v britské veřejnosti má levicový autor Paul Mason v deníku Guardian:
Liberální establishment, šéfové podniků, profesoři z univerzit, právníci, lékaři, tradiční pozemkoví vlastníci, ti všichni nevědí, co dělat. Ukazují se nevýhody toho, že Británie nemá psanou ústavu, a taky že značná část tisku není schopna aktivně hájit právní stát a zásady odpovědného vládnutí. Vedle toho narůstá únava z nekonečné ústavní krize, a taková únava může usnadnit nástup nedemokratické moci.
Jistou připravenost k odporu lze tušit u pracujících z měst, co mají jisté vzdělání a pravidelný příjem. Zato malá městečka, ze kterých zmizely někdejší pracovní příležitosti, jsou zmatena. Lidé tam považovali Brexit za vzpouru proti elitě a za demokracii, ale teď vidí, že parlament byl umlčen a elita zaklápí demokracii víko. Východisko z této situace bude záležet na tom, jak bude zvládnuta právě tato nálada, soudí Mason.
Zároveň ho značně zneklidňuje, jaký prostor teď v Londýně dostávají výtržnické akce neonacistů a fotbalových chuligánů. Vidí v tom snahu premiéra Johnsona, který ztratil většinu a prohrál všechna hlasován, vytvořit chaotickou situaci, ve které budou slušní lidé zastrašováni a progresivní většina označována za pozéry, klimatické blázny a zrádce. Proto vyzývá k překročení bariér stranické náklonnosti a všech demografických rozdílů. Vidí potřebu vysvětlovat každému, že tohle není normální situace, že se rozdmychává umělý chaos a že to zastaví jen odchod Borise Johnsona z premiérského úřadu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
