Zbyněk Fiala: Pohřeb iluzí

20.11.2011 9:52

Když černé dvojspřeží odvezlo na lafetě rakev s ostatky iluzí o demokracii a šancích 17. listopadu, která předtím spočívala u petičních stánků před Staroměstskou radnicí, začalo se uvažovat o léčení nemocné společnosti. Pohled do její duše pak ukázaly vzkazy, které se objevily ve skleněných urnách vedle stánků s petičními archy. Lidé jsou rozzlobení. Víc než si myslíte.

Zbyněk Fiala: Pohřeb iluzí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pohřeb

Rakev s ostatky iluzí ze 17. listopadu, zabrala. Nejprve přitáhla pozornost kohosi na magistrátu a pokusil se ji ještě před státním svátkem odstranit. Odvelel k tomu účelu skupinu policistů, ale velitel zásahu po debatě s organizátory pochopil, že by to bylo proti petičnímu právu. Na parte, které oznamovalo skon iluzí o demokracii a šancí roku 1989 „v průběhu schvalování asociálních, tzv. reformních zákonů Poslaneckou sněmovnou", bylo podepsáno dvacet organizací. Prostor, který pro své petice potřebovaly, tedy nebyl nepřiměřený.

Druhý den, po smutečním shromáždění, na kterém mluvili účastníci Listopadu Petr Uhl, Jan Kavan a Jiří Dienstbier, rakev s ostatky našich demokratických iluzí odjela v pokoji na lafetě za černými vraníky kamsi pryč. Do věčných lovišť? Iluze snad ano, ale ideály?? Proboha, ty ne!!

Hladovému pouští žilou

A tak se sešlo lékařské konsilium, které mudrovalo, jak nemocnou společnost znovu postavit na nohy. Docentka Ilona Švihlíková ohledala pacienta jako první, aby zjistila, čím trpí. Shledala ho poměrně apatickým. Zjistila, že zdroje výživy mu jsou přidělovány velmi nerovnoměrně a k tomu se mu pořádně pouští žilou obrovskou korupcí. Ta už pacienta ohrožuje na životě, ale nezdá se, že by to vládu příliš vzrušovalo. Když má možnost dostat se ke 12 miliardám, dělá, že ji nevidí, ale když má přiškrtit zdroje pro invalidy nebo důchodce, jde jí to velmi dobře. Pacient trpí také tím, že spousta zdrojů, které se tu vytvoří, teče někam do zahraničí, nejlépe do daňových rájů.

Jakou diagnózu předložila Nečasova vláda? V první řadě postavila své léčení na lži. Místo, aby se snažila zastavit pouštění žilou, tak se mu snaží ještě více ubrat sil. A taky se snaží pacienta paralyzovat strachem, aby se neprobral, až mu dojde, jak mu vláda škodí. Aby se bál o své důchody nebo že skončí na ulici. Proto žádá „klid na práci". Abychom se nebránili a nechali na sobě provádět experimenty různých chemiků.

Švihlíková nabízí jiný lék: Pacient teď potřebuje injekci naděje.

Můžeme mít různé názory, jak si s tou chorobou poradit, ale nic se nezmění, když zůstaneš jen apaticky ležet, burcuje nemocného. Musíš vstát, musíš se vzchopit a musíš se začít bránit. A musíš hledat všechny možné spojence, kteří tě podpoří, aby ses dokázal vzepřít a setřást všechna chapadla, která tě jen vysávají. A zmačkat a zahodit všechny diagnózy, které ti dávají chemici a další patologické postavy v této vládě. Pojďme do toho společně, my všichni, jak jsme tady. Pojďme se sdružovat, angažovat, abychom uzdravili nás, našeho pacienta, naši společnost.

Ne vládu peněz

Happening pokračoval, mluvili zástupci desítky občanských organizací i opozičních stran, a lidé, kteří na shromáždění přicházeli, se zastavovali také u petičních listů, především za odchod vlády a nové volby. Mnozí přidali k podpisu také vzkaz, který pak mohli vhodit do skleněné urny. Vkládali tam zprávy o tom, co jim uplynulé období dalo a co jim vzalo.

A tak se do té pošty podívejme. Prvních pár vzkazů bylo ofoceno a teď putují po elektronických rozesílačích. Myšlenka na žertíky rychle přejde. Tohle berme hodně vážně:

Verzálky mladší rukou (podpis je možná na rubu) v odvolávce na dobové heslo - uplynulých 22 let od roku 1989 nám vzalo naději, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Zmizela také důvěra ve spravedlivý postih lidí, kteří se podíleli na rozkrádání republiky. Mizí možnosti získat práci. To není jen sociální problém, mnozí mladí ani nevědí, co jsou to pracovní povinnosti a jsou dokladem i mravního úpadku. Pocit bezmoci, když vidíme tolik těch, kdo pomoc naléhavě potřebují, třeba bezdomovci.

Lístek rukou seniora, s podpisem nejspíš na odvrácené stránce, začíná vzdálenou vzpomínkou: Otec, vyučený truhlář, byl v krizi dlouhodobě bez práce. Živili nás rodiče maminky. Otec tu tíhu neunesl a chtěl se oběsit. Dědeček ho viděl, jak jde na půdu a zachránil ho. No a dnes? Co životů už takhle skončilo, dokonce i matky spolu s dětmi. Strach z nezaměstnanosti lidi vede k tomu, že přecházejí nemoci, protože to může být záminka ke ztrátě místa. Nikdo z bývalé Charty se proti těm asociálnostem nepostaví. Tak za co se cinkalo? Za svobodu?

Mladší rukopis Aleny z Prahy: Vadí mi privatizace státu, absence podpory kultury, demagogie, manipulace prostřednictvím médií. Návrh - návrat k ideálům Masarykovy republiky, podpora sociálního státu, úcta k menšinám.

Další stručný vzkaz vložil Pavel Michalovský: Přišel jsem o veškeré iluze! Když jsem v roce 1993 poslouchal píseň Karla Kryla Demokracie, myslel jsem, že to vidí černě, ale měl pravdu: Demokracie dozrává do žaludečních vředů - bez poctivosti, bez práva a bez ohledů.

Nelíbí se mi - píše verzálkami Dana z Prahy 7 - jak se hospodaří. Ekonomika, důchody, zemědělství, stavební spoření, školství, restituce, zdravotnictví, v televizi se nemluví pravda (viz - stávka MHD, manžel je řidič) atd. Vše je rozprodáno. Všechno je drahé. Okrádá se. A beztrestně.

Mráz běhá po zádech nad povzdechem anonymního pisatele: Přišel jsem o všechny úspory. Zadlužil jsem se tolik, že všechny moje budoucí příjmy již patří věřitelům. Jsem půl roku nezaměstnaný a všechna dosavadní výběrová řízení skončila ohlášením, že byla dána přednost jinému uchazeči. 56 let je diagnóza, se kterou nejsem pro žádného příjemce nadhodnoty perspektivní, přestože jsem zdráv. Řešením pro mě je co nejdřív zemřít. Pro jiné však volit kandidáty KSČM...

Ztratila jsem všechny iluze, že se u nás vybuduje právní stát a že má člověk šanci dovolat se nějaké spravedlnosti. Naopak u nás vládne soudcovská právnická mafie, která stojí nad zákonem, tedy absolutně „nezávislá", a spojuje se s politickými špičkami, píše Z. Kopková z Prahy 13.

Přišla jsem o iluze a naději, že budu žít ve státě, kde bude vládnout slušnost a poctivost. Stačilo by Masarykovo „nebát se a nekrást". Okrádáte stát, a tím i mne, konstatuje Radka z Prahy 7.

Někteří pisatelé, jako R.Ž. a M. Ž. z Jeseníku, jsou na ty naše státníky tak rozzlobení, že „vyházet, zkonfiskovat" jsou ta nejmírnější slova.

Místo pohody pro lidi je tu nečas, píše verzálkami další anonym, přeberte si to, jak umíte, a přidává povzdech - škoda, že perokrad není demokrat. Žádá demisi vlády, nové volby, skutečnou demokracii, ne vládu peněz.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: vasevec.cz

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…