Rakev s ostatky iluzí ze 17. listopadu, zabrala. Nejprve přitáhla pozornost kohosi na magistrátu a pokusil se ji ještě před státním svátkem odstranit. Odvelel k tomu účelu skupinu policistů, ale velitel zásahu po debatě s organizátory pochopil, že by to bylo proti petičnímu právu. Na parte, které oznamovalo skon iluzí o demokracii a šancí roku 1989 „v průběhu schvalování asociálních, tzv. reformních zákonů Poslaneckou sněmovnou", bylo podepsáno dvacet organizací. Prostor, který pro své petice potřebovaly, tedy nebyl nepřiměřený.

Druhý den, po smutečním shromáždění, na kterém mluvili účastníci Listopadu Petr Uhl, Jan Kavan a Jiří Dienstbier, rakev s ostatky našich demokratických iluzí odjela v pokoji na lafetě za černými vraníky kamsi pryč. Do věčných lovišť? Iluze snad ano, ale ideály?? Proboha, ty ne!!

Hladovému pouští žilou

A tak se sešlo lékařské konsilium, které mudrovalo, jak nemocnou společnost znovu postavit na nohy. Docentka Ilona Švihlíková ohledala pacienta jako první, aby zjistila, čím trpí. Shledala ho poměrně apatickým. Zjistila, že zdroje výživy mu jsou přidělovány velmi nerovnoměrně a k tomu se mu pořádně pouští žilou obrovskou korupcí. Ta už pacienta ohrožuje na životě, ale nezdá se, že by to vládu příliš vzrušovalo. Když má možnost dostat se ke 12 miliardám, dělá, že ji nevidí, ale když má přiškrtit zdroje pro invalidy nebo důchodce, jde jí to velmi dobře. Pacient trpí také tím, že spousta zdrojů, které se tu vytvoří, teče někam do zahraničí, nejlépe do daňových rájů.

Jakou diagnózu předložila Nečasova vláda? V první řadě postavila své léčení na lži. Místo, aby se snažila zastavit pouštění žilou, tak se mu snaží ještě více ubrat sil. A taky se snaží pacienta paralyzovat strachem, aby se neprobral, až mu dojde, jak mu vláda škodí. Aby se bál o své důchody nebo že skončí na ulici. Proto žádá „klid na práci". Abychom se nebránili a nechali na sobě provádět experimenty různých chemiků.