Babiš je nemrava, když sáhl po evropské dotaci venkovských řemeslníků nebo firmičky někoho nadějného. Avšak stačí se podívat do statistik, třeba do vývoje domácích tržeb malých a středních podniků nebo jejich zakázek pro nadcházející období, aby bylo jasné, jaká je to bída. Obírá je kdekdo. Babiš jednal na úkor těch, kdo by stejně nic nedostali.

Když však porovnáme ztrátu, kterou odklonění padesáti milionů roku 2008 způsobilo celkovému rozkvětu naší vlasti, a prudkost debaty, která nápravě neváhá obětovat rozpad vládní koalice a volební období populistického třeštění, zdá se, že to potvrzuje teorii mávnutí motýlího křídla. Nepatrný impulz nad rozkvetlou loukou spustil kaskádu důsledků, na jejichž konci je zničující tornádo úplně jinde.

Toto tornádo však netvoří synchronní zapojení rozčílených hlasivek na úroveň megawattů elektrického výkonu, kdyby si ty televizní plky někdo opravdu pustil. Toto tornádo spíš připomíná kvílející fučík, který se používá k úklidu podzimních prostranství. Duje do volebních preferencí tradičních politických stran a odfukuje je kamsi do mimoparlamentního roští. Moralizující topkaři a lidovci jsou jen krůček od srázu pěti procent. ANO vytrvale vede. Veřejnost si vybrala špatně?

Jsou samozřejmě důležitější věci než volby. Podívejme se třeba na seznam nejbohatších Čechů. Jasně vede Petr Kellner z finanční skupiny PPF. Druhý je Andrej Babiš, který pokrývá prostor od hnojiv, přes kukuřici po párky. Třetí je Roman Vítek,realitní spekulant. Čtvrtý Karel Komárek má extraktivní obor (trocha domácí ropy) a loterie, pátý Pavel Tykač je finančník, který se přesunul do exktraktivního oboru (zmocnil se díry v zemi).

Bráno mechanicky, Kellner má víc než čtyři další dohromady. Když však porovnáme, kolik vzniklo z produkce něčeho reálného a kolik jsou hlavně různé formy renty, je to jedna ku šesti. 2,5 miliardy (Babiš) ku 15 miliardám (ostatní). Dolarů, samozřejmě, beru to z Forbesu.