Česko se žene do ekonomického průšvihu, ve kterém se sejdou zpřetrhané obchodní vazby z pandemie, rostoucí ceny energie a potravin v důsledku hrozícího válečného nedostatku, k tomu ještě ztracený trh v Rusku, na Ukrajině a vlastně i v Číně, a do toho všeho se znovu navalila Česká národní banka a zvýšila úrokové sazby ze 4,5 procenta na 5,0 procent.

Do hlavy se vkládá myšlenka, na čí straně vlastně ta ČNB stojí? Nepřijde nikomu divné, že máme o pět procentních bodů vyšší úrokové sazby než eurozóna s nulou, a přitom mají inflaci o pět procentních bodů níže než v Česku? ČNB sazby zvyšuje, ECB s nimi nehýbe. Zamyslel se někdo nad tím, že úrokové náklady jsou také náklady, které se promítají do cen?

Zprávu o dalším utažení české měnové politiky před hrozící ekonomickou krizí, jaká nemá obdoby, provází informace, že ČNB dostala prestižní ocenění za transparentnost Central Banking Transparency Aword. To je jistě namístě, málokterá centrální banka je tak viditelně vedle. Obavu z bezprecedentní krize vyvolává denní zpravodajství z kdejaké pekárny či dílny, ale zejména to, že mezi nejpostiženějšími podniky je průmyslový tahoun automobilka Škoda. Ta napřed přišla o trh v Číně, teď v Rusku, a k tomu jí hapruje výroba, které chybí potřebné díly. Co bude s naftou a plynem lze hádat jen jako kněžna Libuše pod vlivem omamných vůní.

Smrdí zejména situace kolem potravin. Vlastně nesmrdí, protože máme nejnižší míru organického zemědělství v galaxii. Jsme extrémně závislí na umělých hnojivech, která nejenže budou drahá, anžto se odvíjejí od cen plynu, ale bůhví, jestli vůbec budou, když nebude ani ten plyn. ČNB nás tak připravuje o peníze z ryzího útlocitu - až bude chleba stát majlant, prázdné kapse ceny nevadí.