Babišova vláda se představuje nabídkou programu, který si zaslouží podrobnější čtení. Často je to nesourodé, třeba pasáže o zemědělství nabízejí trochu jiný pohled než příspěvek životního prostředí. Ale kde je vůle, tam je prostor. A vůle je zřejmá. Zrovna v zemědělství se začaly první věci rovnat hned v hodinách po jmenování ministra. Miroslav Toman jednal o problému kůrovcové kalamity se zástupci Hnutí DUHA, kteří mobilizovali podporu pro jiný přístup, než je bezohledné sledování zisku, a navrhl založit společnou platformu odborníků z ministerstev, lesnických organizací a ochránců přírody, kteří budou situaci společně řešit.

Co je na tom levicového? Participace veřejnosti, respektování potřeb lidí, prostor pro využití pracovních sil z místa a malých a středních podniků, rozvoj obcí, a tedy spravedlivější distribuce hospodářských výnosů. Na jiných místech prohlášení je pro takové cíle organizována účinná státní podpora.

Opuštěna je zbrklá představa, že naše štěstí je jen v globalizaci. Třeba u zmíněného lesního tématu nechybí záměr lepšího využití dřeva: „Budeme důsledně trvat na efektivním využívání dřevní hmoty s podporou českého zpracovatelského průmyslu.“ Tedy využití domácích zdrojů domácími kapacitami, a to nejen v případě vody či lithia.

Bylo by snadné připsat levicový duch skladbě podpory, se kterou vláda počítá ve sněmovně. Ale upřímně řečeno, té vycházejí vstříc hlavně „rozdávací“ návrhy, směřující k cíli, kterým je zvyšování příjmů a sbližování životní úrovně s vyspělejšími partnery v EU. To je samozřejmě správné a je škoda, že tento cíl je skryt v hloubi textu, v pasáži o přístupu k reformám EU. Mimochodem, je to v protikladu k naší přirozené ochraně proti migraci – Kdo by sem do té bídy lez?

To hlavní levicové však vidím v agendě reformovaného ministerstva pro místní rozvoj, o které se píše taky trochu jinde, v kapitole o vnitřní bezpečnosti (snad, že o ty kompetence obere vnitro):