Konec doby automobilové a uhelné je stále patrnější. Výroba motorových vozidel klesla v listopadu meziročně o 3 procenta, zhruba o stejně jako celá průmyslová výroba (-3,2 %). Podobným tempem však klesaly i nové zakázky (-2,9 %), zatímco tržby klesly dokonce o 6,0 % a tržby z vývozu o 7,7 %. Největší pokles zakázek je doma (-8,0 %). (ZDE)

Může se v tom projevovat nedostatek pracovníků pro jednoduché činnosti, což má kompenzovat dovoz nekvalifikovaných agenturních pracovníků odkudsi z Východu (než je vytlačí roboti, i s našimi lidmi). Víc bych si však všímal nástupu zásadní změny, e-mobility provázené intenzivním rozvojem obnovitelných zdrojů energie.

Přestože má Česko největší hustotu strategií na kilometr čtvereční, na změnu v automobilovém průmyslu a energetice nejsme připraveni. Na mezinárodní půdě argumentujeme tím, čemu se v čase rozpadu federace v médiích říkalo posměšně „špecifíka“, čili zvláštnosti takové váhy, že spolupráce s někým bez „špecifík“ je skoro nemožná. A tak zatímco uhelné Polsko je připraveno zvýšit podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030 na 29,5 procenta, Česko nabízelo 20 a nechalo se dokopat k 22 procentům. Přehlížení cíle se pochopitelně promítá i do přehlížení prostředků. Zaostává zdroj průmyslové poptávky v podobě příslušných zařízení.

S auty je to podobné. Je známé prohlášení premiéra Andreje Babiše, že si elektromobilitou nenecháme zničit automobilový průmysl. Když odhlédneme od toho, že není náš, lze z toho vyčíst nabídku, aby Česko bylo dojížďákem odcházejících technologií. Pomůžeme tomu zaostáváním ve výstavbě potřebné infrastruktury pro elektrický provoz.

Jsou však věci, které neovlivníme, jako stále tvrdší emisní normy, výhled zavádění tvrdých uhlíkových daní a iniciativy mnoha velkých světových měst, která budou odmítat vpouštět do svých ulic jiná než ta nejčistější auta. Stará auta začnou být neprodejná.