Na pondělním summitu eurozóny měli hlavní slovo předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a německá kancléřka Angela Merkelová, tedy zastánci schůdného řešení řecké krize. Avšak detaily návrhu, který nakonec vláda Alexise Tsiprase předložila, budou projednávat ministři financí, z německé strany tedy mnohem neústupnější Wolfgang Schäuble. Ale linie už je nejspíš stanovena.

Bude to ještě drama. Na stole je podmínka, aby byly do pondělka všechny řecké reformní zákony skutečně schváleny parlamentem. Další bitva proběhne v Bundestagu, protože o pomoci budou jednat národní parlamenty eurozóny. A nakonec se objevil požadavek věřitelů, že reformy musí nejprve vstoupit v platnost, což má zabrat od tří do devíti měsíců. Horká fáze krize se tak protáhne, a s ní vzroste naděje některých věřitelů, že Tsiprasova vláda mezitím padne.

Z toho, co bylo zveřejněno, jsou však patrné kompromisy. Řecko slibuje vyrovnaný důchodový účet, ale trvá na představě, že lepší je zvýšit zdanění vyšších příjmů než snižovat důchody nebo platy státních zaměstnanců. Uhájilo si také větší opatrnost při privatizací státního majetku za ceny poznamenané krizí. Posuzován bude celkový cíl řeckých návrhů, schopnost splácet. Řecko má po třech letech vyhradit v rozpočtu na splácení až 3,5 procenta HDP.

Řecko musí dluhy platit z daňových příjmů

Zkusme se do řecké situace vcítit. Pro srovnání – podle právě zveřejněného Státního závěrečného účtu ČR za rok 2014, naše vláda použila na obsluhu státního dluhu 56 miliard korun, to je asi 1,5 procenta HDP, ale tato částka byla hrazena ze schodku státního rozpočtu ve výši 78 miliard korun (1,8 procenta HDP).

Řecko musí dluhy platit z daňových příjmů, nemůže je jenom oprášit a pokračovat s jejich zvyšováním. Znamená to, že splátky musí být zahrnuty do vyrovnaného rozpočtu. V českém případě by se musely najít nové rozpočtové příjmy nad 56 miliard korun, abychom vůbec mohli mluvit o primárním přebytku. A kdybychom měli splácet 3,5 procenta HDP ročně jako Řecko, potřebovali bychom ještě dalších sto miliard korun.