Okamžitě po oznámení výsledného schodku loňského státního rozpočtu ve výši 367 miliard korun se v médiích objevila hodnocení, že to je nejhorší výsledek od vzniku republiky. Ale platí úvaha, že kdyby byl schodek rozpočtu o trochu menší, měli bychom větší důvod ke spokojenosti? Ve stejnou dobu jsme se dozvěděli, že Česko je v počtu případů koronaviru na obyvatele za týden nejhorší na světě. Určitě k tomu přispěl i tlak hospodářské lobby, aby se uvolňovalo rychleji a podniky dříve přešly do normálního provozu. Jenže normální je nenormální v době pandemie. Toto selhání politické obrany zdravotnické racionality je nejhorším dědictvím uplynulého roku.

Naše postavení na poslední příčce světového žebříčku je trochu v rozporu s vytrvalou snahou českých elit svět poučovat, jak se má co dělat. Kdykoliv přijde řeč na podstatné mezinárodní téma jako je klima, energetika, bezpečnost, daně, auta, zemědělství a kdovíco ještě, vždycky jsme učiteli národů. Od nás se učte, my jediní tomu rozumíme! I na ten Tchajwan vyrazil Vystrčil hrdě proti všem. A pak se ukáže, že takhle zkušení soudruzi mohou někde udělat chybu. Když jsme tak chytří, proč jsme tedy nejhorší na světě? Neplácají se i jinde nesmysly?

Závěrečná čísla o plnění státního rozpočtu ukazují, že se vybralo o 110 miliard korun víc celkových příjmů, než kolik se plánovalo v situaci, kdy se to kácelo všude kolem a předpokládaný schodek 500 miliard korun se zdál být spíše minimalistický. OECD prognózovala, že pokud udeří druhá vlna, Česko čeká propad HDP o 13 procent. Kombinace výdajů na podporu lidí bez práce a hospodářských ztrát podniků mohla překročit bilion korun. Teď zjišťujeme, že propad je tak poloviční, finančně je to taky o trochu lepší, ale zdravotně je to hodně špatně. Krize nabírá sílu a začíná být zřejmé, že mnohem větší účet se bude platit jen o něco později.