Titulek jsem opsal ze sugestivního textu bývalého kapitána americké námořní pěchoty Timothy Kuda, který bojoval v Afghánistánu a Iráku, a teď o tom píše knihu. Bude určitě dobrá, soudě podle jeho příspěvku z New York Times, kde popisuje nekonečné trauma člověka, který to všechno prožil a vrací se mu to po nocích místo snů. Zlé sny můžeš zahnat prášky, ale paměť ne, dělí se o svou zkušenost.

A co tomu říkají Afghánci? Kapitán Kudo to zkusil zjistit při setkání s jedním afghánským staříkem kdesi v provincii. Zeptal se ho, nejspíš v plné zbroji, jestlipak ví, proč je tady. „Vy jste tu přece byli vždycky,“ odpověděl starý Afghánec. Kapitán byl zmaten, chtěl tedy vědět, co děda říká útokům na Ameriku. „Ale vy jste Rusové, nebo ne?“ podivil se děda. Bylo mu jedno, kdo tam válčí. Jediné, co se neměnilo, byl fakt, že se válčí pořád, už třicet let. To bylo ještě před slavnostním sdělením prezidenta Baracka Obamy, že byl dopaden a zabit Usáma bin Ládin. Sláva, řekl si kapitán, a máme konec. Bohužel, ten se přiblížil až teď, po dalších deseti letech. (ZDE)

Kapitán Kudo věnoval té válce nejvýznamnější část svého života. Ale proč? Jaký to mělo smysl? S jakým výsledkem odejde zbytek amerických jednotek domů? Prohráli jsme, napsal do New York Times o půl roku dříve. Zdůraznil to jako podtitulek v příspěvku o pravdě, kterou znají veteráni z Iráku a Afghánistánu. (ZDE)

Napřed, proč tam šel. To byl vlastně ještě někým úplně jiným, než je dnes. Svou osobnost před válkou zakonzervoval v dopise na rozloučenou, který napsal, než odjel na frontu. Začíná slovy „Stálo to za to,“ a následují úvahy o statečnosti, odpovědnosti a cti, končící přáním, aby byl pohřben na tradičním hřbitově válečných hrdinů ve washingtonském Arlingtonu. Ale opravdu to za to stálo? Teď smutně konstatuje, že všechno, co prožil, se odvíjelo od toho, že na začátku byl ochoten odpovědět ano. Co když měl říct ne?

V příspěvku kapitána Kuda mě zaujala následující věta: „Válka je zlá, dokonce i když je nutná, ale naše neschopnost vyhrát nás zbavila poslední možnosti, aby konec ospravedlnil použité prostředky.“