Akce Stop vládě míří do další vlny. Má to být další příležitost občanů, jak o něco důrazněji vyjádřit nesouhlas s asociálními reformami, které ženou stále širší okruh lidí pod hladinu chudoby, a přitom nás pod zástěrkou úspor ještě více zadlužují. Nejbližší příležitost představuje úterní pochod odborářů a občanů k sídlu vlády, ke kterému se může každý připojit. Obě strany už brousí argumentaci. Zaznělo to i v debatách u informačního stánku akce, který působil celý týden v Praze u Anděla.

V pátek to měl tento informační stánek obzvlášť těžké, protože byl obklopen prodejními stánky farmářského trhu, což bylo milé, a zpočátku byl přehlušován mohutnými tlampači jakéhosi křesťanského spasitele. Přesto lidé přicházeli, podpisovali petice, a pak se zapojili do zajímavé debaty. K večeru tam byla obzvlášť zajímavá sestava, protože za Alternativu zdola přišla ekonomka Ilona Švihlíková (jedna z nejmladších docentek v zemi) a za odbory ekonom Jaroslav Ungermann z elitního analytického pracoviště ČMKOS. Výraz „elitní“ tu platí v hodnotícím smyslu, protože předpovědi odborářských makroekonomů byly v posledních letech let řádově lepší než předpovědi ministerstva financí.

Jen si vzpomeňte na předvolební sliby, vyzývá docentka Ilona Švihlíková. Vláda slíbila nezvyšovat daně, ale daně rostou a s nimi i jejich degresívnost, to znamená větší tlak na nižší příjmy. Roste zejména DPH, zvyšuje se rozdíl mezi zaměstnanci a OSVČ. Stále více se podobáme nějaké rozvojové zemi, kde neumějí daně vybrat a spoléhají jen na jednu DPH a rovnou daň.

Podívejme se na argumenty naší vlády podrobněji, vyzývá dále docentka.

Vláda například tvrdí, že víc sazeb DPH znamená příliš velké administrativní nároky. Proto by měla být DPH jednotná. A nyní slyšíme, že i co nejvyšší. Nikde na Západě však nic takového nenajdeme, mají několik sazeb DPH, a funguje jim to. V Británii mají nulovou daň na potřeby pro děti. Jsou snad chudší?

Dále vláda tvrdí, že musí snižovat daně z příjmů organizací, aby nám neutekly do daňových rájů. Jenže největší úprk firem do daňových rájů nastal právě v posledních letech, už po snížení daňových sazeb. Těžko se můžeme přizpůsobovat firmám, pro které je nula velké číslo.

Vláda neumí vybírat daně, potvrzuje Jaroslav Ungermann. Nikde na světě si nemůže podnikatel koupit luxusní auto bez DPH, to lze jen v Česku. Jenom na tomhle ztrácí státní rozpočet asi 5 miliard korun ročně. K tomu si dá podnikatel, ať s tím jezdí kamkoliv, veškeré pohonné hmoty do nákladů, a taky bez DPH.

Proč stále nemáme kontrolní pokladny? Daňová správa nemá o malých obchodech žádné informace. Netuší, kolik se tam toho vlastně prodá, jistá si může být jen tím, že zákazník DPH zaplatí, ale obchodník daň neodvede. Tady přicházíme až o 30 nebo 40 miliard korun ročně. K čemu je zvyšování sazby, když není zájem na tom, aby peníze, které lidé zaplatí, skončily skutečně v rozpočtu?

Přirozeně, že vláda netuší, ani kolik mají tito lidé roční příjem. Ti platí jen minimální daň a pochopitelně minimum i na sociální a zdravotní pojištění. Potom vláda fňuká, že v rozpočtu nejsou peníze na učitele, zdravotníky, matky s dětmi. Jak by tam mohly být?

Budeme tedy dále zvyšovat DPH? Před tím posledním zvýšením se říkalo, že to lidé ani nepoznají. Teď se nestačíme divit, jaký cenový skok nastal. Dokonce i oficiální statistiky ukazují, že máme téměř největší inflaci v EU.

Naštěstí tahle daňová džungle přestává vyhovovat i velkým firmám. Vzpomeňte si, jak to bylo s daní z lihu. Když se o tom začalo poprvé uvažovat, zvedly se hlasy různých expertů, co že to bude stát a že to bude pro firmy likvidační. Jenže pak se začaly na trhu objevovat ve velkém padělky značkových lihovin a výrobci sami začali volat po kolkování.

Podobné je to s registračními pokladnami. Dnes je obchodníci požadují, protože nemohou obstát v nekalé konkurenci, když daně platí jen někdo.

Pavel Novák, ekonomický expert iniciativy PoAlt, připomíná také na záměr zrušit daň z dividend, což představuje až 9 miliard korun ročně. Fakticky to znamená další pokles zdanění firem, takže už bude jedno z nejnižších na světě.

Ungermann však upozorňuje, že samotná sazba neříká všechno, vedle toho je tu obrovské množství daňových výjimek, takže velké firmy mají efektivní daň jen 13 procent. Kalousek to chtěl zachránit zrušením stravenek, ale ty největší daňové kličky pochopitelně nechal bez povšimnutí.

Oblíbené omyly

Následovala debata s lidmi kolem stánku a v otázkách zazněla i základní sada tvrzení, kterými na levicovou opozici útočí do roztrhání těla pravicoví komentátoři.

- Progresívní daň z příjmů je daní za úspěch…

Kdyby to byla pravda, pak se úspěch trestá všude ve vyspělých zemích. Přitom bohatí požadují víc policie, lepší silnice. Svérázná filozofie o trestání úspěchu zaznívá jen u nás, konstatuje Ungermann a připomíná nedávné prohlášení britského premiéra Davida Camerona, že bohatým je třeba dát vyšší zátěž, protože mají širší ramena a víc unesou…

- Co dál? Kde jsou jasné návody? Žádný program nemáte.

Spíš se žádné serióznější debaty o návrzích opozice soustavněji nedostanou do tisku či televize. Ve sněmovně také platí koaliční zákaz hlasovat pro opoziční návrhy. Naštěstí existuje internet, takže ten, kdo se o věci zajímá, snadno zabrousí na stránky s programovými návrhy politických stran, třeba na třeba na téma protikrizových opatření. A když je mu to málo, tak k občanským iniciativám nebo do odborného tisku či některých osvícenějších vysokých škol. Vláda sice návrhy má, ale extrémistické a nepromyšlené, až šílené, jak ukazuje fiasko superhrubé daně nebo privatizace důchodového systému. Varianta penzijní reformy bez privatizace, kterou tlumočil odborářský expert Vít Samek, byla odmítnuta. Ve většině základních věcí jako je daňový systém, státní služba, veřejné zákázky nebo finanční policie, by stačil západní standard.

- Kde vezmete někoho lepšího?

Podobná situace jako s návrhy. Do veřejných debat jsou představitelé opozice připouštěni jen ve sterilizačním modelu dva pravičáci na jednoho jiného. Moderátor pak dává pozor, aby ho včas utnul, kdyby začal mluvit k věci. Proto přežívá iluze, že povolaní jsou jen ti, kdo se tam vecpali před dvaceti lety.

- Tahle vláda za to nemůže, způsobily to předchozí vlády sociální demokracie.

Největší horlivci jsou opravdu ochotni tvrdit, že za nynější prudký růst zadlužení mohou vlády sociální demokracie, které „zadlužovaly při šestiprocentním růstu“. Zní to skoro tak, že by měly být potrestány i za ten růst. Zapomenut už je argument o „dluhové povodni“ a nebezpečné „dynamice dluhu“, kterým se pravice dostala roku 2006 k moci. Statistiky totiž potvrdily, jaký to byl nesmysl, prostě si to špatně spočítali, jak to pak předvedli i v následujících letech. Míra zadlužení v poměru k HDP byla šest let prakticky bez pohybu, pod úrovní 30 procent. Dnes, po pěti letech pravicových reforem, už dávno překročila 40 procent. Teď už jsou obavy z dynamiky zadlužování opravdu namístě. O hospodářském růstu přitom nemůže být řeči.

Za dnešní fiasko tedy může fakt, že za minulých vlád ekonomika rekordně rostla?

Publikováno se souhlasem vydavatele.