Evropa už by neměla tolik spoléhat na Spojené státy, prohlásila v neděli německá kancléřka Angela Merkelová v jedné mnichovské pivnici, a od té chvíle jsou toho plné noviny. Nejde však o nějaké řeči u piva. Něco podobného řekla kancléřka Merkelová už v lednu, když reagovala na nástup nového amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho prohlášení, že NATO je zastaralé. Rychle však vycítila, že nemá moc velkou podporu u kolegů v EU. To se po třídenní návštěvě Trumpa v Evropě změnilo.

Závěr evropské části první zahraniční cesty amerického prezidenta Donalda Trumpa byl užitečný hlavně v tom, jak zdůraznil fakt, že svět míří do zatáčky jinam. Na vrcholné schůzce NATO si Trump znovu postěžoval, že posledních deset let USA vydávají na úhradu společných výdajů víc než všechny ostatní členské státy NATO dohromady, a už je to přestává bavit. Málokdo plní slib, že nabídne alespoň 2 procenta HDP ročně. Řada zemí podle Trumpa dokonce „dluží obrovské peníze za řadu let“.

Završil to tím, že vypustil povinnou zmínku o článku V charty NATO, který je obvykle interpretován jako záruka toho, že v případě napadení členského státu přijdou USA spolu s ostatními na pomoc. Pouze utrousil, že USA v tom nenechají přátele, kteří byli na jejich straně. Ale které??

No dobrá, řekněme, že na slovíčku nezáleží. Ale těch konfliktů je víc. Pokusy připravit v předstihu nějakou konkrétnější agendu schůzek narazily na problém, že Trumpovi pomocníci („šerpové“) nebyli schopni předpovědět žádná prezidentova stanoviska o obraně, světovém obchodu a klimatických dohodách. Na setkání s činiteli EU v Bruselu se Trump vyjádřil o Německu, že se chová „špatně, moc špatně“, protože vyváží do USA příliš mnoho aut. Na setkání skupiny G7 odmítl se podepsat podporu Pařížským klimatickým dohodám, jen odložil rozhodnutí, zda v tom účast USA úplně nezrušit. A sankce NATO vůči Rusku by spíš uvolnil, než přitvrdil, jak žádali ostatní. Teď je podle něj hlavní „boj proti teroru“.

Můžeme si samozřejmě chvíli hrát s tím, že není informován. Evropští partneři odmítají vidět péči o bezpečnost jen v posilování vojenské síly. Když pomineme rituální hrozby Rusku, které se staly symbolem příslušnosti ke klubu, skutečné nebezpečí představuje narůstající proud uprchlíků ze zemí ničených válkami a kořistěním přírody, ve kterém má Západ prsty. Rozvojová a humanitární pomoc a diplomatická snaha o ukončení konfliktů je důležitější než příspěvky na nekonečné a bezvýchodné války. Když sečteme tyto evropské náklady, jsou s těmi americkými srovnatelné.