Už potřetí od zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA drnčely telefony na lince mezi Bílým domem a Kremlem. Stalo se to v úterý dopoledne, což je v Evropě podvečer, a jak jsme potom byli informováni z obou stran, rozhovor se soustředil hlavně na vývoj v Sýrii.

Nejdůležitějším výsledkem je dohoda na demilitarizovaných pásech kolem území se syrskými povstalci, ale k těm se nepočítá Daeš, ten musí nejprve odejít. Detaily se už probírají na probíhající konferenci v Kazašské Astaně, která víceméně nahrazuje dosavadní (sterilní) vyjednávání v Ženevě. Proto tam Trump poprvé vyslal také svého zástupce na úrovni pověřeného náměstka ministra zahraničních věcí (a přidal se i reprezentant OSN).

Zatím to vypadalo, že vojenskou část zmíněné dohody obstarají Turecko, Írán a Rusko. O americkém podílu není nic známo, sledujeme pokus dostat se zpátky do hry. Také s rebely je to těžké, vyjednávají, jako by vyhráli válku, což je dost nadsazená představa. Ve středu hrozili odchodem z jednání, pokud se vládní vojska nestáhnou na linii z loňského konce roku. Požadují také bezpodmínečné zastavení bombardování a propuštění zajatců. Proti tomu zní argumentace, že napřed musí Daeš opustit chráněná území.

Rebelové však z Astany neodešli a ve středu hovořili se zástupci USA a OSN. Nejmenovaný člen týmu zvláštního vyslance OSN v Sýrii Staffana Misury zpravodaji Reuters řekl, že podobné incidenty provázely jednání vždycky. Trik prý spočívá ve vyvolání naděje, že incident skončí. Jde o to nezabít příležitost pro očekávání dobré zprávy.

Foreign Policy tlumočí znepokojení neokonzervativních složek

Jednání v Astaně mělo skončit ve čtvrtek, ale vraťme se ke zprávě o úterním telefonickém rozhovoru Trumpa s Putinem. Probírali také situaci v KLDR, kde se množí raketové zkoušky spolu s výhrůžkami, kam až to donese jadernou nálož, kdyby na rakety opravdu došlo. Moc jsme se toho nedozvěděli.