Ruská inflace má za sebou třetí měsíc menšících se čísel, poslední hodnotu za červenec představuje 15,1 procenta, zatímco v Česku to bylo meziročně 17,5 procenta. Ruské úrokové sazby jsou nepatrně vyšší, aktuálně na 8 procentech s tendencí k poklesu, zatímco české jsou na 7 procentech s tendenci stabilizace nebo růstu. (ZDE)

Ruský rubl posílil ve srovnání s obdobím před zahájením evropských a amerických sankcí za ukrajinskou válku ze 75 rublů za dolar v půli února na současných stabilních 60 rublů za dolar. Česká koruna byla v půli února na 22 CZK/USD, teď je nad 24 CZK/USD po soustavném oslabování, které je brzděno intervencemi ČNB.

Červencovou inflaci v Rusku ovlivnil zejména pokles sezónních cen potravin. Zároveň na to mělo vliv i zpomalování spotřeby. To se děje v Česku taky, ale v Rusku to ceny brzdí, u nás ne. Hlavním zdrojem české inflace je energie a nájemné. Za energie může válka, za kterou vláda nemůže, na to je příliš bezvýznamná. Jinou věcí je, že je taky příliš bezradná. Ale za to taky nemůže, z téhle sestavy se víc vyždímat nedá. České nájmy kopírují vývoj cen nemovitostí a hypoték. To je dlouhodobý problém, který teď jen urychlily ceny energeticky náročných stavebních materiálů.

Ceny nemovitostí a nájmů dlouhodobě rostly, protože se nestavělo pro lidi, ale na kšeft, takže obecněji dostupných bytů bylo málo. Ceny českých bytů sledovaly zahraniční trendy, protože byly cílem náhradních investic z nedostatku jiných příležitostí. Byla to jedna z mála možností, kam ulít velké peníze. Proto ceny nemovitostí rostly, až do toho vstoupila ČNB a rozhodla se omezit poptávku tím, že snížila dostupnost hypoték a krutě zvedla úrokové míry. Teď už nejsou hypotéky dostupné vůbec, ceny nemovitostí přesto nadále rostou a českou nabouranou ekonomiku dorážejí vysoké úrokové míry.