Export šlape, ale doma je bída. Únorová čísla znovu potvrzují obraz české ekonomiky jako atleta pro paralympiádu. Běží slušně, přestože mu jedna noha chybí. Když se však na to podíváme i z té horší stránky, má už opravdu jen jednu.

Jak průmysl, tak stavebnictví nabídly v únoru slušná růstová čísla v meziročním srovnání. Průmyslová produkce vzrostla meziročně o 4,5 procenta a stavební dokonce o 6,0 procent. Nadšení je však vhodno brzdit. Průmyslové tržby přibývaly pomaleji než produkce (ceny jdou dolů) a ve stavebnictví se snižuje souhrnná hodnota toho, co se bude stavět (dostalo stavební povolení). Bída veřejných zakázek však stavební firmy zušlechtila – znovu začaly stavět byty, kterých bylo zahájeno o čtvrtinu víc než v loňském roce.

Tržby zpracovatelského průmyslu meziročně mírně vzrostly o 3,8 procenta, ale bližší pohled ukazuje, že obor živí export, zatímco domácí chleba tvrdne a okorává. Domácí tržby meziročně stagnují a znovu se pohybují pod úrovní roku 2010, který tvoří základ indexů ČSÚ. Zachraňují to tržby z přímého vývozu, které jsou vysoko nad krizovým stavem před pěti lety a vzrostly za rok o 6,8 procenta, což je číslo nastavené převažujícím automobilovým průmyslem. Nad uvedené průměrné tempo se posouvají potravináři (9,3), výroba oděvů (15,7) nebo papír (9,2). Nedaří se chemii (-7,4) a farmaceutickému průmyslu (-15,4).