Uzavření kohoutků na ukrajinských trubkách s ruským plynem představuje bahnitý start roku po nejisté trase. Obavy evropských výrobců zachycuje index podnikatelské důvěry, který se drží u dna. Setrvává na hodnotě 45,1, což znamená, že jen menší polovina dotázaných podnikatelů a manažerů věří, že si pomůže nebo to nějak ustojí. Větší polovina, skoro 55 procent, to vidí černě. (ZDE)

Originální je představa našeho premiéra Petra Fialy, že zrušení závislosti na levném ruském plynu je dobrá zpráva, kterou si nesmíme nechat zastřít nějakými prodavači strachu. Největší země EU, tedy Německo, Francie a Itálie už jsou v recesi, připomínají Reuters. Jedině Španělsko, zásobované tradičně z Alžírska, pokračuje v růstu.

Proč by se měl loajální český občan budoucnosti bát? Stačí se podívat na oficiální prognózy, kterými je vyzdoben náš státní rozpočet. Ty slibují růst HDP téměř o tři procenta!

Kdybychom se však soustředili jenom na růst nákladů se kterými se bude muset náš průmysl vyrovnat, aby splnil tento náročný státní plán (a v nejhorším aspoň nezdechl), narazíme bohužel na mnohem větší čísla.

Svaz průmyslu a dopravy ČR považuje za jednu z hlavních brzd ekonomického růstu vysoké ceny energií v mezinárodním srovnání a silnou regulační zátěž firem, varuje v bilanční analýze v Hospodářských novinách můj někdejší kolega z Ekonoma Martin Petříček. Jak uvádí, potvrzují to i samotní byznysmeni, zejména ti z energeticky náročných provozů.