Robot své názory nemění: Britský lid rozhodl, to platí, druhé referendum by bylo výsměchem demokracii. Pokud však sněmovna nechce schválit vyjednanou dohodu o rozvodu, musí hlasovat znovu a znovu, až na to kývne. Roli robota znovu potvrdila britská premiérka Theresa Mayova, když po páteční porážce o 58 hlasů naznačila, že chce stejný návrh předložit i v pondělí, vlastně v době, kdy už měli být Britové z EU dávno venku.

Mayová vyhrožuje novou lhůtou „pádu z převisu“, která byla odsunuta na 12. dubna, ale ta znovu propadne, protože předseda Evropské rady Donald Tusk hned minuty po páteční porážce Mayové svolal naléhavý summit EU27 na 10. dubna, kde by se mělo jednat o dalším odkladu. Nikdo nic míti nemá nikdy za definitivní, praví Voskovec a Werich v jiné veselohře k popukání. Smích nás však brzy přejde. Tady se hraje i o nás.

Onoho 10. dubna zřejmě dojde k dlouhodobému odkladu Brexitu, takže Britové se zúčastní voleb do Evropského parlamentu. A jestliže se bude jejich reprezentace držet dosavadní logiky, že této výjimečné zemi musí všichni vždy a všude ustupovat, pámbu nás potěš. Zvlášť pěkné by to bylo, kdyby evropské volby vyhráli lidovci, kteří by mohli použít brexitýry jako páky pro erozi dosavadních práv. Tento stav se pak může stát trvalým, alespoň v daném volebním období, pokud nové britské referendum prosadí, že žádný Brexit nebude.

Připomeňme, že Brexit zpočátku prosazovala jen malá menšina v konzervativní straně, a k tomu jen proklamativně. Pěstovala si to jako atraktivní téma, které jí může léta nahánět hlasy. Pro tehdejšího předsedu Konzervativců Davida Camerona to byl problém 6 procent strany. Bál se, že těch 6 procent mu bude ve volbách chybět, a tak je chtěl uklidnit slibem referenda. Tento slib však byl dost neuvážený. Nejprve způsobil, že ve sněmovně se objevilo mnohem silnější zastoupení brexitýrů, než jaké bylo ve straně před volbami. Referendum, které mělo řešit vnitrostranický problém, tak okamžitě prokázalo schopnost přilévat benzín do ohně.