První obětí případného preventivního útoku USA na KLDR by byl jihokorejský Soul, který je na dostřel severokorejských hlavní. A kdyby došlo na jaderný mrak, nemuselo by to být velké, ale přesto by snadno putoval místy, o kterých nechtějí také Japonci, Čínané a Rusové ani slyšet. Jihokorejský prezident Mun Če-in už si pro takový útok vyhradil právo veta. Japonský ministr zahraničí se setkal se severokorejským protějškem. Opatrná řeč zavládla i v části Washingtonu, kde se bojí ztráty vlivu na Dálném východě.

Nejdál zašel Steve Bannon, strategický poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa. I když Bannon sám je známý spíše drsně agresívními nápady, v tomto případě jasně sdělil, že válka se severní Koreou nepřipadá v úvahu. A letěl. Tím se to nejspíš potvrdilo. Musel dostat vyhazov, protože takhle se strategická situace neprozrazuje.

Jenže Spojené státy jsou teď hluboce rozdělenou zemí a hlavní slovo stále mají neokonzervativci, pro které je charakteristické, že jim prohrané války nevadí. Na faktickém výsledku nezáleží, když se odehrávají daleko od území USA. Války, bez ohledu na výsledek, mají v jejich očích řadu užitečných funkcí. Z geopolitického hlediska je to pouštění vlny tam, kde by mohl vyrůst soupeř.

Ale je tu také důležitý příspěvek domácí ekonomice. Nejde jen o ložiska nerostných zdrojů, která se shodou okolností nejčastěji z takové zahraniční války vyloupnou. Radostná je také poptávka po amerických zbraních. Zbrojní výroba je jedním z mála oborů průmyslové činnosti, kterou si USA zachovaly. Trump by to sice rád doplnil i něčím jiným a přemítá, jak vrátit další výrobní obory na domácí území, ale naráží na odpor těch, kdo těží z dnešního rozložení sil.

Tady doporučuji zajímavý výklad Benjamina J. Cohena, profesora mezinárodní politické ekonomie na Kalifornské univerzitě. V článku, který najdete přeložený na www.project-syndicate.org, si všímá jednoho z průvodních jevů otřesené pozice prezidenta Trumpa. Spočívá v oslabování dolaru. Profesor bezelstně vypočítává, oč tu doopravdy jde: