Když nejde o život, jde o hovno, praví se drsně v lidových kruzích, které si nemohou moc vyskakovat a jsou tedy zvyklé na strázně osudu. Není to výraz nějaké absolutní bezmoci, spíš připravenost na to, že o život půjde docela často. Do oken jim smrdí náklaďáky, protože lepší byt si nemohou dovolit, zelenavé kuře k obědu je plné antibiotik a hormonů a děti z něj rostou jako z vody v Bečvě. Nezapomeňme na omáčku s pesticidy, které prosakují z geneticky modifikované kukuřice. Dostala jich tolik, že na pána taky zbylo. I lidé dole jsou svobodní, mohou si vybrat, jestli je sejme choroba, nebo exekutor.
Téma lze pojmout i z jiného konce, kdy život trochu ustupuje, protože dopředu se hrne HDP. Kdo na sebe dbá, mluví o ekonomice a neúnavně varuje před bariérami růstu. Krok směrem k lidu může spočívat v poučení, že peníze jsou až v první řadě. To má přivést na jiné myšlenky chátru, která na adresu lidí peněz trousí poznámky ve smyslu, ať z toho ti nenažranci puknou. Lidé, kteří pravidelně nepatří mezi vítěze, i tací jsou mezi námi, se nechtějí smířit s tím, že než se ekonomice zadaří, šeredně si to odskáčou, a potom taky.
Úvahy o ekonomice, penězích, levné spotřebě a snižování nákladů nás tak snadno přivedou na scestí, kdy růst se překvapivě rychle vzpamatovává, nezaměstnanost je dole a mzdy slušně rostou, jen v těch lesích začaly převažovat pařezy, drobná polní zvěř přežívá jen v obrázkových knížkách a brzy tam skončí i ta pole mizející pod logistickými centry. Takže ekonomice je dobře, ale lidem jde o život. Nezbývá než se obrátit k těm, kdo jsou častěji nuceni řešit věci základní, aby nám řekli, co je víc. Ale lze to odvodit i z té úvodní teze.
Ve chvíli, kdy to píšu, Extintion Rebellion chystá blokádu Prahy, kterou vyvrcholí týden akcí. Vzpoura proti vyhynutí poukazuje na děsivé tempo úbytku druhů, které neznamená jen ztrátu pestrosti přírody. Hlásí, že kruh se zužuje, přijdeme na řadu. Nenabízejí řešení, snaží se posloužit jako nepřehlédnutelný indikátor toho, že takhle to dál nejde. Alespoň očima mladé generace, která v tom má strávit nikoliv pár důchodových let, ale celý život.
https://www.facebook.com/XRczech/
Jiná skupina, ve které se také angažuje spousta mladých, rozvíjí akci Zastavme špinavé prachy. Nejde o nějakou černotu, ale finanční služby fosilní energetice. Kdo financuje skleníkové plyny, zabíjí planetu. Tito mladí lidé nejsou sami, kdo začíná zvažovat služby finančních institucí podle toho, zda jsou dostatečně etické. Na trhu je konkurence, můžeme si vybírat. Velké banky cítí tlak klientů a musí se přizpůsobovat, a tak jedna z triumfálních zpráv této kampaně sděluje, že pár českých elektráren už přišlo o pojišťovací služby. Je to rána přímo na komoru. Lidem se to může zdát odtažité, ale znovu, v návaznosti na naši úvodní tezi, není nadto být ve střehu. Zhoršené podmínky pro fosilní energetiku, ke kterým se přidává záměr prosadit stále dražší emisní povolenky i pro energetiku a dopravu, zkracují životnost uhlí. I kdyby tedy banky našly jiné cesty, jak klienty ještě chvíli uchlácholit, je věc, před kterou ustoupit nemohou, a sice, že tenhle byznys už nemá perspektivu.
Další mladí dávají přednost konkrétní práci. Na konci příštího týdne se rozeběhnou Týdny pro krajinu, které pořádá Hnutí Duha. Já strávím jedno odpoledne s televizním štábem v Albrechticích u Krnova, v poušti, která byla lesem. Další akce budou v Jihočeském kraji, v Jesenících nebo u Brna.
https://tydnyprokrajinu.hnutiduha.cz/cs
Mým úkolem je posbírat názory zkušených lesníků, co s tím, aby příroda znovu začala tahat za delší konec a aby to přitom lesní závody hospodářsky přežily. Jak se to dělá ve světě? Jak využít evropských fondů? Přírodě blízký les se obsluhuje prakticky sám, jak už jsem měl příležitost popsat na příkladu exkurze u Svaté Anny. Jenže jsou zde i zastánci názorů, že co je zadarmo, to je bezcenné. Na zadarmo se nedá vydělat. Lepší je ždímat prachy z nejrůznějších státních fondů na gigantické urychlerismy, například na rychlovýsadbu od obzoru k obzoru sazenicemi ze školek za stovky milionů. A až ti nezastínění nebožáci pod sluneční výhní zdechnou, budeme tam, kde jsme byli, jen o trochu chudší.
Náhoda tomu chtěla, že koronavirovové rozvolňování v době školních vysvědčení, které všechny tyto akce umožnilo, probudilo i každoroční anketu Dětí Země o titul Ropáka pro ekologické škůdce a Zelenou perlu pro nebystrý výrok roku. Dokonce mě láká napsat, že to je cena za ekologickou mimomísovitost par exkremence. Ten cizí obrat na konci jsem někde ukrad, ale zdá se velmi výstižný. Může se stát, že tradiční červnové domácí bilancování v neprospěch lajdáckého dorostu může v některých rodinách úplně obrátit směr. Táto, to je ostuda! Berme proto tyto akce nikoliv jako definitivní odsudek, ale jako pokus o výchovné působení.
Když se rychle rozkoukáte, můžete na zmíněném odkazu do 25.6. do 11:00 ještě hlasovat.
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ctenarske-hlasovani-o-ropaka-2020
Je pak smutným osudem i premiérů, prezidentů či ministrů průmyslu, ba dokonce ministrů životního prostředí, že týdny po anketě chodí do práce zkratkou kanálama. Jako Ropáci nebo držitelé ocenění Zelená perla byli přistiženi, že své rozhodování přizpůsobují příliš krátkozrace ekonomice, růstu, penězům a levným cenám, a přehlédli, že tato sleva není zadarmo. Kravaťák za katedrou pohovoří o negativních externalitách, ale my, prostí lidé, říkáme, že zaplatíme tím nejcennějším, co máme, a sice duší, neboť ji vypustíme dřív.
Někteří žáci ekologie života jsou opravdu neprobudilí. Tak třeba premiér Andrej Babiš byl nominován na Zelenou perlu za výrok: „Dál budeme chtít snižovat emise, podporovat výměnu kotlů i jadernou energetiku jako čistý zdroj energie, ale masově investovat do elektroautomobilů a obnovitelných zdrojů je nesmysl.“ Ale řekl to v dubnu, v rozhovoru pro Právo, dneska už je třeba dál.
Je zajímavé, že když jde o jádro, o penězích, které jindy tak vládnou, se najednou moc nemluví. Nikdo nechce říci otevřeně, že to chce, ať to stojí, co to stojí, čili že ho zrovna v energetice ceny vůbec nezajímají. To se neodvážil ani Jakeš na sjezdu, a že se nebál role šaška! Obnovitelné zdroje jsou pro Babiše nesmysl, protože by mohly tomu jádru sebrat show. Teď ještě přemluvit EU, aby nám pomohla zaplatit tu čistou energii, ze které vyplyne úkol pro další desítky generací. Jde o to, aby naše čistá energie ještě za tisíce a tisíce let neozářila pitnou vodu, prýštící z úložišť odpadu. Nedivím se, že EU se k financování jádra moc nemá.
Poklud jde o obnovitelnou energii, letos do ní bude poprvé investováno více než do těžby ropy a plynu, odhaduje investiční ročenka Mezinárodní energetické agentury IEA. Téměř srovnatelné částky jsou investovány také do budování sítí, aby se přizpůsobily decentrální energetice, a ukládání energie. Do obnovitelných zdrojů, které jsou v očích Babiše nesmysl, tedy ve světě tečou jednoznačně největší peníze na straně nabídky energie. Investice do jádra jsou řádově menší. Zato srovnatelné s investicemi do obnovitelných zdrojů jsou investice do energetické účinnosti a elektrifikace, které jsou u nás zcela okrajové. Tady jsme skutečně mimo mísu.
Ani s těmi elektromobily nevyráží Babiš spolehlivým směrem. Nejde o to, co si myslí, ale co se stane. Třeba americký Ford právě oznámil, že chce investovat 30 miliard dolarů do elektrifikace – v nejbližších letech, do roku 2025. Vychází z představy, že roku 2030 – za necelou dekádu – bude elektrických 40 procent prodávaných aut. Fordovy investice nejsou žádné drobné, ale Volkswagen vynaloží na elektromobilitu jen do roku 2022 dokonce 34 miliard euro. Po počátečním zaváhání se tak protlačuje do vedoucí pozice v oboru. Uvedené peníze nejsou jen na rekonstrukci a výstavbu továren, ale také na autonomní řízení, digitální konektivitu a nové služby, které jsou s elektromobilitou spojeny.
Náš premiér to považuje za nesmysl, a tak může mávnout rukou i nad tím digitálním a uměle inteligentním obalem. Automobilový průmysl představuje desetinu české ekonomiky. Je to strašně moc, je to stejná monokultura, jakou máme v českých lesích nebo na českých polích. To je stejné riziko, jako když si v peněžence promícháte šestáky se žiletkami. Ale co se budeme plazit? V pravdě, ve které jsme se narodili, zůstaneme, i když Němci cuknou jinam. My sami nejlépe chápeme hodnotu průmyslových tradic, kterou vkládáme do aut s opravdickým motorem, i když ve světě se tomu začne říkat dojížďák, který nesmí přismrdět do města a jehož vlast se uchází o zápis do knihy světového kulturního dědictví jako skanzen dávno zapomenutých revolucí.
Tohle je léto zelené ofenzívy. Vzduchem sviští Green New Deal, jak v Americe, tak v EU. Nejrychleji pádí vpřed, jako vždycky, Čína. My to budeme kontrolovat zezadu. Ještě není dohráno!
A až bude??
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
