Vzpomeňme si na předvolební šot Přemluv bábu, jak hučel do mladých, aby změnili volební preference starých. Tak to však vyznělo jen v prvním plánu. Skutečná podstata výzvy však nespočívala v přemlouvání seniorů, a ani se nechce věřit, že by se o to někdo doopravdy pokusil. Tím hlavním bylo něco jiného. Mladí měli vnímat své zájmy jako něco, co je v příkrém rozporu se zájmy starší generace. Do hlavy jim byla vpravena idea, že mohou něčeho dosáhnout jen na úkor seniorů. A že svůj zájem musí aktivně hájit, to znamená zvednout zadek od počítače, jít k volbám a hlasovat. Pro koho? Inu, pro stařičkého knížete.
Zdá se, že to vyšlo hlavně jako fór. Jenže teď už se hraje doopravdy. Týden neklidu na vysokých školách ukázal, že mladá generace zbystřila a začíná být nedůvěřivější vůči manipulacím.
O co se tu hraje?
Studenti si především nenechali namluvit, že reformy lze shrnout do pojmu „školné“. Že předmětem vyjednávání je jen výše školného a že stačí slevit, aby se to dalo skousnout. Postřehli, že jde o víc. Hraje se o likvidaci nezávislého akademického prostředí, které má být ovládnuto mocensky a ideologicky.
Má se to vrátit do starých totalitních kolejí, jako za bolševíka. Naoktrojované správní rady a shora protlačený všemocný rektor budou mít podobné postavení, jaké mívaly komunistické výbory a tajemník hromovládce. Roli „vědeckého komunismu“ převezmou se stejnou zaslepeností jiné disciplíny, jako je kreacionismus, popírání klimatických změn a další bizarní teorie a ideologicky užitečné nesmysly. Jako vzor může posloužit třeba neoliberálně zanícená Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze.
Pochopitelně, že ekonomicky mají být vysoké školy ovládnuty také. Studenti si šimli, že byznys, kterému jsou na vysokých školách otvírána vrátka, vnímá svoji příležitost jako liška v kurníku. Vidí kořist, která neklade odpor. Vysoké školy jsou dlouhodobě podfinancovány. Nejprve byly povzbuzovány ke zvyšování počtu studentů. Náklady škol se úměrně nafoukly, ale rozpočty se přestaly přizpůsobovat „masifikaci“ vzdělání. Výsledkem jsou hladové školy blízké stavu, kdy by se jim dalo diktovat.
Školné školám nepomůže. Bude jen lepit díry po výpadku státních příspěvků. Je spíše dárkem finančním institucím, které se těší na státem garantované půjčky. Je to další dokonalý byznys, kdy klienty nadhání zákon a podnikání přináší jen zisky. Kdyby to nevyšlo, přijdou na řadu zmíněné státní garance. Až se to rozjede, a připojí se také hypotéka a spoření na penzi, máme k dispozici celoživotní ohlávku splátek, která předělá nepokojné studenty na krotké komformisty
Ohroženi jsou i pedagogové, také proto se bouřila akademická obec jako jeden muž. Profesoři a docenti jsou ohroženi nejen hmotně, ale také na cti. Reforma předpokládá, že přestanou být reprezentanty své odborné disciplíny a převezmou místo toho roli manažerů konkrétního vzdělávacího projektu. Tituly totiž bude škola rozdávat podle svého, všude tam, kde bude mít dost klientů ochotných nakupovat vzdělávací služby. Odbornost nebude testována nahoře (něčeho dosáhl), ale dole (ještě to projde). Když znechucený profesor odejde, svůj titul nemůže vzít sebou. Profesura zůstane viset na opuštěné katedře jako zapomenutý kabát.
Ministr Dobeš je v reformě jako návnada, kdy nepřijatelné cíle jsou spojeny s nepřijatelným člověkem. Ve finále se nepřijatelný člověk vyhodí a lidé s úlevou sledují, jak většinu nepřijatelných cílů realizuje někdo jiný. Nicméně nepřijatelnost ministra školství obrovsky napomohla akademické mobilizaci, takže se dala běžné spatřit hesla, která za to Dobešovi děkují.
Stejnou pomoc občanskému uvědomění studentů poskytla i hláška prezidenta Václava Klause, že jsou to „paraziti“. Dostali příležitost pochopit, že patří do stejného pytle s těmi, kdo všem ujídají, ať jsou to penzisté, nezaměstnaní, invalidé, matky s dětmi, úředníci, učitelé, doktoři, policisté nebo hasiči. Ti všichni od státu něco chtějí! Kde na to má pořád brát? Proč by měl do nekonečna rozhazovat miliardy, které lze mnohem lépe využít na astronomické platy věrchušky a na předražené státní zakázky.
Díky citlivému pedagogickému působení prezidenta Klause a jeho nejlepšího ministra Dobeše tak vnikla klíčová zkušenost z Týdne neklidu, že vyjednávání bez protestního tlaku není možné a že tlak studentů nejvíc oslabuje jejich izolace.
A to nás vrací k začátku našeho příběhu. Vládě by se hra mladých proti starým znovu hodila, protože jedním z chystaných rozpočtově odpovědných opatření, které se už začalo projednávat na poradě ekonomických ministrů, je zmrazení důchodů na nejbližší tři roky. Za tu dobu ceny stoupnou asi o deset procent, z větší části kvůli zvyšování DPH, a důchodci tak přijdou asi o 30 miliard korun. Jenže důchodci jsou voliči a vláda by potřebovala nějakou protiváhu jejich rozzlobených hlasů. Zdá se, že tentokrát už ji nemá.
Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
