Pokles průměrných cen, jejichž souhrnný index byl v červenci o dvě desetiny procenta níže než v červnu (podle harmonizované evropské metodiky dokonce o tři desetiny), je dobrým teploměrem okamžitého stavu ekonomiky. Obecně nelze zvyšovat ceny, když není odbyt. Tento meziměsíční pokles cen však nevypovídá zcela spolehlivě také o tom, zda se každému žije levněji. Rozhodně to neplatí pro domácnosti, jejichž skromný rozpočet se musí omezit na potraviny, bydlení, vodu, energii, paliva a zdraví, tam bezprostřední pokles cen nesmazává efekt dlouhodobě nadprůměrné inflace. Platí to zejména pro důchodce, kteří letos prakticky přišli o valorizaci důchodů. Meziročně nadále zaznamenáváme růst cen, jak je vyhnalo zvýšení DPH, a jejich efekt cítí domácnosti důchodců minimálně o polovinu silněji než ostatní.

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cisc080913.doc

Jsme v kleštích

Když porovnáme červencový obrat cen dolů a vliv vyšší DPH, vidíme souběh dvou neblahých tendencí – spotřebě dolních deseti milionů dochází dech, protože lidé nemají peníze, a v jejich splasklých kapsách ještě šmátrá ministerstvo financí vyššími daněmi. Druhou stranou stejné mince jsou případy, kdy za stejné nebo vyšší peníze dostáváme méně služeb, jako je tomu ve zdravotnictví, které dostalo vyšší DPH takříkajíc zásah na komoru.

Nelze se divit, že pražská burza zareagovala pozitivně na zprávy o vyhlídce předčasných voleb a také analytici jim dávají přednost před současným politickým marasmem, který může být ještě umocněn neochotou schválit státní rozpočet.

Nezaměstnanost roste

Z Českého statistického úřadu teď padá jedna špatná zpráva za druhou. Nelze se divit pokusům, vydávat to za „strašení“. Jenže statistici si necucají čísla z palce a drží se v těch hrůzách spíše při zdi. Použitá pravidla mírní i údaj o růstu nezaměstnanosti, která už dosahuje 7,5 procenta, zatímco počet uchazečů o zaměstnání přesáhl půl milionu lidí.