Těžko lze uvěřit, že by to dělal jen tak z dobré vůle, a stejně jako na přípravě zákona o registrovaném partnerství se jistě i na tomto podíleli zástupci gay a lesbické menšiny. Moc práci si se zákonem nedali, má tak zřejmě znamenat „jen“ výkop do dlouhodobé diskuse o tomto sporném tématu, stejně jako dlouhá byla debata o registrovaném partnerství. Pojďme se do ní tedy pustit.
Dvě úrovně sporu
O co v Paroubkově návrhu jde? Podle důvodové zprávy je cílem „postavit na roveň vztah osvojence a osvojitele tam, kde je nezletilé dítě osvojováno osobami stejného pohlaví, také z důvodů majetkových.“ Podle předkladatele by totiž bylo „diskriminační, aby takové dítě nepožívalo stejné právní ochrany jako dítě, jež má být osvojeno osobami různého pohlaví.“
Celá věc má minimálně dvě úrovně – morální (hodnotovou) a právní, které se však, ač to Paroubek v návrhu nepředpokládá, také prolínají. V prvním případě je spor veden o to, zda je taková péče o dítě prospěšná. Paroubek sice argumentuje, že zkušenosti s oběma typy osvojení jsou jednoznačně pozitivní, musí si však být vědom, že absence mužského či ženského vzoru na dítě jednoznačně vliv mít bude a je otázka, zda takový stav bude pro dítě prospěšný. S úspěchem o tom lze pochybovat. Navíc, právě tímto parametrem dochází k prolnutí hodnotového a právního aspektu celé věci. Zákon o rodině 94/1963 Sb. totiž v § 64, odstavci 1 a § 65, odstavci 2 stanoví, že „osvojení má být ku prospěchu dítěte a společnosti.“ Tuto věc Paroubek v důvodové zprávě nijak neřeší (otázka je, zda jen proto, že nechce, nebo pro to nemá dostatek jeho názoru konvenujících argumentů), a již jen z tohoto důvodu působí jeho novela jako nepřipravená, a tudíž předčasná.
Osvojení dítěte stejnopohlavními právy podle Paroubkova návrhu má však i další problematické souvislosti. Minimálně v tom, že nijak neřeší vztah novelizovaného zákona k zákonu o rodině, který otázku osvojení upravuje, a to konkrétně v § 66, odstavci 1, jenž říká, že osvojiteli mohou být jen manželé. Paroubkova novela je tedy v přímém rozporu s touto normou.
Existence nestačí na legalizaci
Nejsilnějším Paroubkovým argumentem je v kostce asi tento: již dnes má partner biologického rodiče dítěte povinnost se starat o jeho výchovu, nemusí však například finančně přispívat na jeho výživu. Partner biologického rodiče tak není de iure považován za rodiče, což je prý, podle Paroubka, v rozporu s nejlepšími právy dítěte. To je, jiný slovy, všeobecně zaznívající argument obhájců novely, že již dnes homosexuální partneři dítě vychovávají, jen pro to nemají zákonnou oporu. Nutno dodat, že mají-li stejnopohlavní páry nutkání starat se o dítě nejen v oblasti výchovy, ale také finančně, nikdo jim v tom již dnes nebrání a ustanovením takové povinnosti v zákoně kýženého efektu stejně nedosáhneme. Vyživovací povinnost má dnes primárně biologický rodič (či příbuzný), a není důvod ji přenášet i na muže/ženu v homosexuálním vztahu, který biologickým rodičem není. Kromě toho by, dovedeno do důsledků, musel mít vyživovací povinnost i předek či potomek osvojitele, což, pokud jej nepojí s dítětem biologické pouto, je značně rozporuplné. Navíc by taková úprava zakládala další důvod pro diskriminaci, protože podle logiky předkladatele by vyživovací povinnost musel dostat i pěstoun či poručník.
V obecnější rovině pak platí, že to, něco existuje, ještě není důvod pro to, aby to bylo legalizováno. Synonymem pro slovo zákon je norma, které znamená, že má i jistý výchovný aspekt. Kupříkladu krádeže a vraždy jsou dnes zakázány, prostě proto, že jsou špatné. Jen argument, že homosexuálové dnes vychovávají děti, tedy na jejich zákonné oprávnění k osvojení nestačí.
Zrovnoprávňuje, nebo diskriminuje?
Kromě toho má návrh národně socialistického poslance řadu dalších vad. V důvodové zprávě kupříkladu požaduje, aby došlo ke zrovnoprávnění párů heterosexuálních a homosexuálních. Ve skutečnosti však nic takového novelou nedělá. Jak si totiž jinak vysvětlit jeho úpravu občanského zákoníku, podle níž by i po třech letech mohlo být bez zjevného důvodu osvojení homosexuálním párem zrušeno. To by jej v současném právním řádu stavělo na roveň „heterosexuálního“ osvojení, které nějakým způsobem poruší zákon. To homosexuálové za zrovnoprávnění určitě považovat nebudou.
Paroubkův návrh je zjevně nepřipravený, neprodiskutovaný s laickou i odbornou veřejností, a ani patřičně odůvodněný z pohledu právního a hodnotového. Není tedy důvod, aby jej poslanecká sněmovna přijímala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
