Předčasné volby lze zaručeně vyvolat pouze třípětinovým usnesením Poslanecké sněmovny o seberozpuštění. Další možnosti rozpuštění dolní komory (a tedy konání předčasných voleb) jsou kouzelným slůvkem „může“ dány do pravomoci prezidenta republiky. Z této systematiky ústavy tedy vyplývá, že by mělo jít o krajní možnost Poslanecké sněmovny, související především s nemožností nalézt shodu na vládní sestavě, která v určité míře také brání prezidentovi, aby zmíněné slůvko „může“ zneužil. Jakkoliv to může znít pateticky, ODS by neměla zneužívat tohoto institutu v zájmu svých krátkodobých cílů, a obhajuje-li dnes respektování ústavních zvyklostí, měla by je respektovat i v tomto případě. Ostatně, vzpomeňme, v jakém kontextu uvedený odstavec Ústavy vznikal, a hned nám bude jasné, pro jaké vzorové situace je určen.

ODS jde ke cti, že tyto zvyklosti prozatím respektuje a nehodlá přistoupit na podmínky socialistů a komunistů, kteří ji chtějí k přehodnocení postoje dotlačit výhružkou o podpoře Rusnokovy vlády. Kromě toho rozpustit Sněmovnu v době, kdy se chystá vláda říct o důvěru, či jí vyslovit podporu pouze za podmínky, že je pouze omezená do předčasných voleb, zvyšuje nestabilitu a nejistotu v této zemi. Podpora by buď být měla, nebo nikoliv, ale podmiňovat ji tím, že je pouze časově omezená nebo vládě vůbec nedat šanci se obhájit, nevypadá z pohledu ODS a jejího postoje k Ústavě a parlamentní demokracii příliš konzistentně. Zatím se však takový postup zdá se nerýsuje, a to je jenom dobře.

Trvání na „stojedničce“

Existují však i další důvody, proč předčasné volby nepodporovat. Jednoduše proto, že předchozí volební výsledky určily takovou sestavu, která je momentálně schopna získat stojedničkovou podporu a sestavit tak kabinet s důvěrou. Jít v takové době do předčasných voleb navenek vypadá velmi nedůvěryhodně v kontextu dlouhodobého postoje  ODS k aktuální politické situaci. Neumíme-li náš postoj, vyjádřený slovy „obrana parlamentní demokracie“ dobře prodat (jak to dělá Miroslav Kalousek, o to méně jej pak musí skutečně podporovat), tak se tak alespoň chovejme. Když už nic, konzistentní chování se vždycky vyplatí, pokud ne v příštích volbách, tak třeba v těch dalších. A dnes se skutečně nehraje pouze o momentální prospěch, ale o dlouhodobé (minimálně pětileté) fungování českého politického systému. Pokud v něm chce hrát ODS nějakou roli, musí na situaci reagovat s vědomím, že hlavním hybatelem politického dění v zemi jsou politické strany, nikoliv se bez dalšího podřídit hře rozehrané prezidentem republiky.

Trpělivost, trpělivost

Volby v řádném termínu v květnu 2014 však mají pro ODS i další přidané hodnoty. Nejenže tu stále existuje šance na zlepšení preferencí, za takřka rok se nám také vytříbí názory na to, co se tady dnes děje, a budeme to moci voličům vysvětlit pochopitelněji než dnes (v dnešní hektické situaci se kromě pár zasvěcenců takřka nikdo neorientuje a slova o obraně parlamentní demokracie bez čehokoliv dalšího laik nemůže pochopit). Kromě toho pak bude kritika působit i důvěryhodněji, když budeme vládu (či vlády) nezaložené na parlamentní většině tepat za konkrétní rozhodnutí a na nich ukazovat zřejmé dopady neexistence parlamentní většiny (nemožnost prosadit rozpočet a jaké to má důsledky, nutnost posvětit si přesuny v letošním rozpočtu v rozpočtovém výboru apod.). Stále je totiž třeba mít na paměti, že tato vláda má relativně dobrou podporu veřejnosti a šance ji „shodit“ ještě předtím, než se ujme kormidla, je prakticky nulová.

A ještě je tu jedna podstatná věc. V ODS se v poslední době mluví o hledání nových, důvěryhodných tváří. Tento proces však není otázkou pár týdnů, ale během na dlouhou trať. Aby kandidátky byly postaveny skutečně kvalitně, je třeba si dát s výběrem na čas a zvolit nominanty opravdu pečlivě a s rozvahou. Jejich chvatné hledání v průběhu prázdnin by mohlo tento pro ODS klíčový krok zhatit, což by mělo dalekosáhlé dopady daleko za horizont nejbližších voleb.