Zdeněk Hovorka: Kudy cesta nevede, aneb poučme se u ruských válečných filmů

08.12.2014 10:01 | Zprávy

Název je velice bizarní, proto hned vysvětluji: Článek bude o tom, kudy cesta v boji proti korupci nevede. A na mysli mám současné ruské válečné filmy, nikoli staré sovětské válečné filmy, na které jsme coby děti chodily povinně do kina.

Zdeněk Hovorka: Kudy cesta nevede, aneb poučme se u ruských válečných filmů
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Nedávno jsem si ze zvědavosti shlédl ruský válečný film Leningrad. Hlavními hrdinkami jsou dvě ženy, sovětská milicionářka z Leningradu a britská novinářka. V listopadu 1941, ještě před vstupem USA do války, jsou jedinými reálnými spojenci proti Německu Británie a Sovětský svaz. A tak z Moskvy na začátku zimy roku 1941 odlétá do obklíčeného Leningradu letadlo s britskými novináři, aby napsali reportáže z bránícího se spojeneckého města. Za náletu je však tato reportérka odhozena výbuchem, omdlí, ztratí doklady. Ta milicionářka jí chce pomoci, ale letadlo už mezitím odlétlo a ostatní milicionáři už tu reportérku nahlásili jako mrtvou a vypadají, že chtějí srovnat skutečnost s hlášením, protože hlášení opravit nelze… Ta milicionářka chce ale oné reportérce pomoci, takže ji schová ve své rodině a vyrobí jí falešné papíry. Nakonec ani jedna z nich blokádu nepřežije, jen někteří rodinní příslušníci. Tolik děj.

Zajímavé jsou však reálie filmu. Prvně jsem se tak napřímo z ruských zdrojů dozvěděl, že celou dobu blokády existoval v Leningradě rozsáhlý černý trh s potravinami, čili dobová korupce svého druhu.

V tom filmu je to zajímavě podáno. Zatemnělé zasněžené město, po ulicích leží nepohřbení lidé zemřelí hladem, maminky táhnou na sáňkách své mrtvé děti zabalené do dek a k tomu černý trh. A ne nějak složitě zakonspirovaný nebo jen v kruhu rodiny a blízkých známých rozšířený. Prostě poloveřejný černý trh, asi jako u nás kdysi před Tuzexem. Prodávající stáli na náměstí v kabátech, kolem krku měli provázky tu se štanglí salámu, tu s uzenou rybou a zájemcům jen přirozepínali kabáty a ukazovali zboží. Platilo se penězi, šperky, ale někdo také nesl na výměnu pod rukou starý obraz z carských dob ve zlatém rámu velikosti dobře 2 x 2 metry! Milice nemilice, NKVD neNKVD….

Vůbec nepodezřívám současné ruské filmaře, že by neznali realitu blokády Leningradu. Ani si nemyslím, že by chtěli (nebo asi i mohli) za státní peníze diskreditovat památku Velké vlastenecké války. Příběh může být umělecká licence, ale kulisy mají nepochybně v pořádku.

Ale k té korupci. Ani všemocné, všemi pravomocemi nadané sovětské represivní orgány nedokázaly ani za Velké vlastenecké války zarazit černý trh v obleženém hladovějícím městě! Pravomoci neomezené, práva podezřelých nula. A přesto neuspěly. (A čistě pro spravedlnost doplňuji, že nacistické represivní orgány nebyly v boji proti černému trhu o mnoho úspěšnější.)

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: pravybreh.cz

Zajímalo by mě, jaký je zájem o kandidaturu za SOCDEM?

Hledal jsem totiž kandidáty, ale žádné jsem ani na vašich stránkách nenašel. Nebo jich snad máte tolik, že nevíte koho vybrat? To dost pochybuji, když od vás dost politiků přešlo jinam, což teda já neschvaluju a takové politiky nevolím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

17:25 Pavel Foltán: Jááá su malýýý myslivéééčééék

„Jááá su malýýý myslivéééčééék sotvááá flintůůů nesůůů …“ Kdo by neznal tohle a další halekání nocí,…