Potřeboval jsem hodně času, abych článek jako celek strávil. Popisuje podnikatelskou tragédii, která se zrodila v roce 2010 a postupem času nabyla dnešní podoby a hrůzostrašných rozměrů. Má stránku ekonomickou i trestně právní. Během dlouhé doby se o případu napsalo hodně stran novinářských textů a postupně se na něj nabalily různé chýry, nad kterými se dnes už nikdo nezamýšlí. Prostě je lidé berou jako zjevenou pravdu. K tomu přibyla změť soudních a jiných úředních rozhodnutí. Orientovat se v ní je obtížné.

Problematikou jsem se začal zabývat příležitostně, takřka proti své vůli, když jsem 3. června 2014 poprvé vstoupil s bývalou předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou do soudní síně Krajského soudu Brno, v které vládl soudce Aleš Novotný. Žalobce Radek Mezlík přihodil Alenu Vitáskovou a její podřízenou Michaelu Schneidrovou k obžalovaným účastníkům licenčního řízení chomutovských solárních elektráren, ač s nimi neměly nic společného. A od té doby křivdy na solárnících se stále vracejí do mých úvah. 

Podnikatel Zdenek Zemek st. pojal záměr vybudovat tři fotovoltaické elektrárny v areálu své chomutovské firmy v rámci opatření, jimiž čelil dopadům ekonomické krize. Kromě prostředků svého holdingu investoval miliardu z úvěru. Obecně by uskutečnění podnikatelského záměru mělo zajistit návratnost vložených prostředků včetně splacení úvěru a nad to přinést aspoň minimální zisk. To je základní pravidlo podnikání. V tomto případě vidíme, že ve skutečnosti v důsledku působení různých vnějších vlivů podnikatel místo zisku utrpěl obrovské ztráty, a navíc se musel dožít trestního postihu synů a spolupracovníků. Později byl v jiném řízení odsouzen také, a to k podmíněnému a peněžitému trestu. Kromě nepříznivých povětrnostních podmínek v době dokončování výstavby pohromou byla celá řada zásahů státních orgánů.