Obsahuje pouze dílčí výtky vůči způsobu provedení reorganizace, ale potvrzuje příslušnost  ministra vnitra a policejního prezidenta pro její provedení, uznává zákonnost jejich postupu a nedává za pravdu domněnce, že jejím hlavním cílem bylo vypuzení Roberta Šlachty z čela Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, popřípadě ze služby v policejním sboru. Ostatně bývalý policejní plukovník zbrklým útěkem do civilu prokázání zlých úmyslů znemožnil. Nicméně komise přece jen neodhalila motiv rychlé, předem neohlášené akce.  Hora zase jednou porodila myš.

Komise se v žádném případě nemohla vypořádat s lidovým bájením o nutnosti rychlé reorganizace jako předstižného opatření proti zamýšlenému  útoku ÚOOZ  na Bohuslava Sobotku a jeho blízké, popřípadě na Zdeňka Bakalu, protože žádné poznatky toho druhu se k ní nedonesly a patrně ani nikde v skrytu neexistují.

Zajímavá jsou ale některá doprovodná usnesení komise  a zprávou vyvolané projevy různých veřejných činitelů. Hysterická odezva Andreje Babiše v době provedení reorganizace a znova po uveřejnění zprávy spolu s vytvořením vysokého funkčního místa pro Roberta Šlachtu v resortu ministerstva financí prozrazují, že překvapivé vytvoření Národní centrály proti organizovanému zločinu bylo nástrojem politického boje o moc nad policií, v němž utrpěly dílčí Babišovy zájmy, aniž by při tom koaliční partneři či odpůrci (jde o to, čím jsou sociální demokraté hnutí ANO více) měli vystaráno. Ovládnutí velitelských struktur v policii je totiž jedna věc, ale způsob, jakým ji v trestním řízení vedou státní zástupci, je věc druhá, a ti jsou nadále součástí resortu, řízeného hnutím ANO.

Usnesení, jimiž komise doprovodila zprávu, budí rozpaky: upozornila jimi na některé problematické prvky chování státního zastupitelství, zejména Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,  ale většinou zůstala na povrchu jevů a převážně ukázala cestu k nápravě, která nikam nepovede.

Tak usnesením č. 44 ukázala Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze na podezření, že se možná dopustil trestného činu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda. Je málo pravděpodobné, že Vrchní státní zastupitelství v Praze proti němu zakročí, když proti němu neuplatnil pravomoc jeho přímý nadřízený, vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan, ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ze zkušenosti vyvozuji, že z jejich strany lze spíše očekávat zaujetí pozice „obrany hradu“: dle jejich ustálených názorů jejich podřízení přece nikdy nechybují a trestných činů se nedopouštějí.