Přesto hned na začátku jednání zazněla z úst obžalovaného Jaroslava Novotného nenápadná informace, založená na prostém vytěžení listinných důkazů, získaných policií, která při prvoplánovém výkladu vyvolává otazníky nad popisem přepadení poškozeného Pavla Buráně. Pan poškozený totiž vypověděl, že mu únosci při přepadení mimo jiné odebrali mobilní telefon. Při podpisování listin v domě obžalovaných ho ale již měl u sebe. Překvapivé je proto zjištění, že SMS korespondence, která přicházela z mobilního telefonu Pavla Buráně panu obžalovanému v době, kdy unesený již měl být zadržován v garáži jeho domu, není psána ukrajinským nebo slovenským jazykem, ale v místním nářečí, a signály mobilního telefonu nepřicházely z udaného místa přepadení, ani z domu obžalovaných nebo ze spojnice obou bodů, ale z Uherského Hradiště, z prostoru, v němž se nachází kancelář pana poškozeného. Mezi popisem události Pavlem Buráněm a neosobním záznamem technického zařízení, opatřeným policií, je nepřehlédnutelný rozpor.

Pan obžalovaný navíc přinesl nový důkaz: seznam vozidel, obsloužených na jisté STK dne 8.října 2013, pořízený Ministerstvem dopravy. V ten den se měl na tuto STK dostavit se svým autem svědek Marek Buráň (nezaměňovat za Pavla Buráně), který se zde měl doslechnout od svědka Pančochy o přepadení, nebo opačně měl mu sdělit onu zvěst. V tomto případě si svědci navzájem odporují, takže není jisté, kdo komu co řekl, ale na scéně chybí i mercedes svědka Marka Buráně.

Při následujících výsleších tří svědků jsem nabyl dojem, že se v předsedovi senátu probudila ostražitost nedůvěřivého profesionála proti možným úskokům obhajoby. S tváří hráče pokeru pozorně vyhledával mezery ve svědeckých výpovědích, strefoval se do nich přesně mířenými otázkami a oslaboval dojem z odpovědí. To ovšem samo o sobě nic neznamená. Podstatné bude až vyhodnotí těchto svědeckých výpovědí v rozsudku.