Ale sotva článek vyšel, dostal jsem upozornění, že v příslušné rubrice internetových stránek resortu spravedlnosti se objevila zpráva, že již 14. července 2015 byl podán opravný prostředek. Zápis o něm je dokonce uveden před záznamem o vydání rozhodnutí a vyznačením vyřízení věci. Měl jsem proto pochybnost, zda nejde o omyl. Ale soud na upozornění na možnou chybu záznamu nereagoval a týdeník Znojemský týden psal 20.července 2015 o podání stížnosti s naprostou jistotou, takže nezbývá než věřit, že neuvěřitelné se stalo skutkem.

Je to další výstřelek ve znojemském justičním skandálu. Stížnost proti rozhodnutí se obvykle podává buď na místě při veřejném zasedání, což se zaznamená do protokolu, nebo si strany berou lhůtu na rozmyšlenou a rozhodnou se až po obdržení opisu písemného vyhotovení rozhodnutí. Exprokurátorka Jarmila Goldová volila třetí cestu. Nestálo by za námahu pozastavit se nad jejím postupem, kdyby neměl závažné  následky.

Jediný jistý výsledek stížnosti je další prodloužení řízení o několik měsíců, čili pokračující ztráty času účastníků řízení a navýšení nákladů na straně státu i obžalovaných. Průtahů i tak již bylo dost: věc byla původně pravomocně ukončena 1.září 2005. K nezákonnému  odmítnutí povolení obnovy procesu po odsouzení pravých pachatelů došlo  24. května 2012 a Nejvyšší soud ČR nařídil jeho opakování 19.listopadu 2013. Nové řízení bylo zahájeno 19.února 2015. Čekání na spravedlnost se skutečně hodně protáhlo, a i bez  stížnostního řízení by polykalo čas dále: po povolení obnovy musí následovat nové meritorní řízení.