Obstát v této konkurenci je nesmírně obtížné. Nakolik obstála, poznáme již za několik hodin. Ať bude výsledek jakýkoli, je třeba paní kandidátce přiznat, že udělala vše, co bylo v jejích silách. Získávání voličů se věnovala s plným nasazením fyzických i psychických sil a bez ohledu na čas. Proti billboardům zámožnějších konkurentů stavěla milý úsměv, s nímž se představovala lidem při organizovaných i náhodných setkáních.

Stykem s lidmi si rozšířila znalosti o problémech regionu, který sice je jejím původním domovem, ale přece jen její práce ji od něj v posledních letech vzdalovala, takže některé skutečnosti se jí pod vlivem styku s obyvateli vyjevily ostřeji než dříve. Projevilo se to i v určitém posunu v zaměření jejích vystoupení před voliči. Jestliže na začátku kampaně bohatě využívala svých znalostí o energetice, postupem času se její pozornost přesouvala k sociální problematice, zejména k těžkostem sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva.

Vedla důsledně pozitivní kampaň: nikoho z konkurentů nenapadala, v podstatě je ani nezmiňovala. Naříkat si na ni by mohl pouze ministr obchodu a průmyslu Jan Mládek, který rovněž kandiduje do Senátu a jistě mu neprospívá soustavná kritika nezpůsobilosti jeho úřadu dovést včas k úspěšnému konci jednání s Evropskou komisí o notifikaci podpory obnovitelným zdrojům energie. Její vystupování je určitě nemilé také podnikateli Zdeňkovi Bakalovi, jemuž kvůli drancování Ostravska doslova „jde po krku“. V obou případech bych řekl, že se na ně vztahuje staré české přísloví „škoda rány, která padla vedle“.