Prvá část, zasvěcená žhavé současnosti ve státním zastupitelství, ukázala, že s novým vedením ministerstva spravedlnosti bude veselo, protože nás bude trvale překvapovat neotřelými nápady. Poměry v resortu stále nesou stopy zvyklostí, vytvořených za působení nejdéle sloužícího ministra spravedlnosti, politizujícího advokátního koncipienta Jiřího Pospíšila. Od něho se dámy  Helena Válková a Hana Marvanová výrazně odlišují: nejsou svázané stranickopolitickými ohledy, nestarají se o svou osobní oblíbenost a sumou znalostí a praktických zkušeností z trestního řízení jej výrazně převyšují. Do zahnívajícího rybníka vpluly štiky.

Proto nepřekvapuje, že z ministerstva spravedlnosti zaznělo „král je nahý“ na adresu výkonů státního zastupitelství na úrovni hlavního města Prahy a krajských stupňů, a to  v nebývalém souladu s oprávněným znepokojením veřejnosti nad podivným průběhem některých trestních kauz, týkajících se orgánů veřejné moci.

Vystoupení paní ministryně i její 1. náměstkyně zapůsobila až dojmem, že se pod pražskou městskou státní zástupkyní začíná třást židle. To je ovšem omyl : je téměř nemožné, aby ministryně spravedlnosti odvolala vedoucího státního zástupce bez návrhu jeho nadřízeného.

Václav Moravec si tedy přivedl do studia nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby znepokojivý obraz přetřel na růžovo. Volil dobře: Pavel Zeman je velmi inteligentní právník, znalý svého státnězástupcovského řemesla, vynikající kultivovaným projevem. Musím mu přiznat, že se snažil poctivě a ledacos z bulvárního nánosu z obrazu stavu státního zastupitelství skutečně setřel. Také dal správný rozměr svalnatým řečem bývalého předsedy vlády Petra Nečase o vypuknutí „nagygate“ jako poslední záchrany Roberta Šlachty před odvoláním.

Ovšem hlavní hodnota jeho vystoupení spočívá ve „vedlejších produktech“, které ukazují na nutnost systémových změn ve státním zastupitelství.